uzna[270]číslo strany rukopisumenav, pryč odtad běžal, tepa sě pěstma u prsi a řka: Nastojte, ež jsem ot malého roběte přěmožen.
Zatiem anděl buoží ty svaté rozvázal a inhed v tu hodinu vezřěvše, nalezli sě u jedné[agi]jedné] giedne řěky, a tu sě buohu modléce skončěli. Jichžto těla jedna[agj]jedna] giedna bohobojná paní, zjěvenie od svatého Víta jměvši, na poctivém miestě pochovala.
Život svatého Quirika mučenníka[agk]mučenníka] muczen
Svatý Quiricus byl jest syn jedné nábožné panie, jiejžto jsú řekli Julita. Tehda když ta nábožná paní veliké násilé nad křesťany[agl]křesťany] krzieſtyany viděla, vzemši dietě, svatého Quirika, jenž tehdy tří let vstář bieše, do jiné sě vlasti brala. A tu ji pohané, ana dietě na rukú nese, přěd Alexandra starostu postavili. To jejie[agm]jejie] giegye dvě dievcě uzřěvše, od nie jsta utekle. Ot nie starosta dietě vzem, když nechtěla[agn]nechtěla] nechtiel[742]oprava naznačena Hankou buohóm oběti vzdáti, kázal ji svlekúc novými žílami bíti. To děťátko, ano matku tepú, vida, žalostivým hlasem plakáše. A zatiem starosta děťátko na lóně přitúlejě a koje je[ago]je] gie cělováše, ale dietě za obyčěj ot něho mrzkostěmi[743]podtrženo, Hankova excerpce hlavu obracováše a jako děti činie, na matku sě ohlédajě, svými nehty tvář starostinu dráše. Tehda starosta rozhněvav sě, děťátko, svatého Quirika, s vysokého vzchodu dolóv svrhl a inhed z jeho[agp]jeho] gieho svaté hlavičky mozk vykydl. To jeho matka, svatá Julita, ež jejie[agq]jejie] giegye dietě napřěd do nebes šlo, vidúci, bohu chválu vzdala. A starosta ji samu kázal odrúce, horkú smolú obliti a potom hlavu stieti.
