popros[269]číslo strany rukopisuili, a inhed prozřěl, a pro to sě nic neobrátil, ale ješto vždy myslil syna zabiti. Tehda anděl buoží svatému Modestovi, pěstúnu jeho, sě zjěviv, kázal jemu[agj]jemu] giemu s svatým Vítem do jiné země jíti. A když pryč jdiesta, orel jima pokrm přinosieše a mnoho jiných divóv buoh skrzě svatého Víta činieše.
Zatiem ciesařova Dioklecianova syna diábel posědl, vzkřičal velikým hlasem, volaje a řka: Nevyndu odtadto, dokad Vít nepříde. V tu dobu svatého Víta nalezše, přěd ciesařě vedli. K němuž ciesař vecě: Moci li budeš mé dietě uzdraviti? Svatý Vít vecě: Ne já, ale hospodin. A jakž jemu rucě na hlavu položil, tak ot něho diábla vyhnal. V tu hodinu ciesař vecě: Robátko[740]podtrženo, Hankova excerpce, rozmysl sě, vzdaj obět našim buohóm a ohavné smrti nevezmeš. A když jemu svatý Vít nikakž nepovolil, kázal jeho i s Modestem, s pěstúnem, v žaláři zamknúti. A inhed okovy s nich spadly a nebeská světlost přišedši, žalář osvietila. To ciesař uslyšav, kázal svatého Víta v horúcí pec uvrci. A když jemu to nic neuvadilo, lva lítého naň vypustili a ten sě proti němu pitomě postaviv, nic jemu neučinil. To ciesař uzřěv, kázal svatého Víta a svatého Modesta, svatú Krescencí, pěstúnú jeho, opak rucě sviežíc, přěs trám táhnúc věšěti. A inhed sě vše povětřie zakalilo, země sě potřásla, veliká hřímota[741]podtrženo, Hankova excerpce přišla, chrámové pohanščí sě obořili a pohanské modly spadše, mnoho pohanóv zbili. To vše ciesař uzna[270]číslo strany rukopisumenav,
