[250]číslo strany rukopisubyl.
A po malých dnech svatá Elena jeho poslala prosiec, aby svaté hřěbíky nalezl. Jakžto jest učinil, na to miesto šed, buohu sě pomodlil, ty svaté hřěbíky nalezl, svatéj Eleně dal. A potom po mnohých časiech Julianus ciesař, svaté viery protivník, zamyslil po všěch vlastech znamenie svatého křížě zahladiti. A jež svatý Qviriacus svatý kříž byl nalezl, z toho naň Julianus lítějí[690]podtrženo, Hankova excerpce byl. Proněžto jeho jieti kázav, dlúho tříznil, aby sě pohanským modlám modlil. A když tomu nikakž svatý Qviriacus nepovolil, kázal jemu pravú ruku utieti a řka: Ta ruka jest mnoho psala proti těm, ješto sě našim buohóm modlé. Jemužto svatý Qviriacus vecě: Nemilostivý pse, dobřěs mi učinil, ežs mě té ruky zbavil. Neb prvé, než jsem v Jezukrista věřil, ta hřiešná ruka mnoho jest listóv psala proti těm, ješto v svatéj křesťanskéj[691]nadepsáno písařem B vieřě stojie. A protož dobřě sě stalo, ežs mne nad ní pomstil. Tehda Julianus, kteréž najvěcšie muky mohl vymysliti, tiem kázal svatého Qviriaka mučiti a naposledy[ady]naposledy] nepoſledy jeho prsi prokláti ostrým mečem kázal. A tu skončal a buohu sě dostal.
Vypravuje sě pašijě ot svatého Jana v uoleji
Svatého Jana evanjelisty v uoleji vařenie dnešní den svatá cierkev pamatuje. O tom sě tak píše, ež když svatý Jan v téj vlasti, ješto Efezus slóve, slovo buožie kázáše, kázal jeho súdcě té vlasti jmúc, k modlám pohanským bezděčiti[692]podtrženo, Hankova excerpce. A když jim svatý Jan nechtěl povoliti, poslali list k ciesařovi Domicianovi. Na němžto listě ohyzdně svatého Jana svato[251]číslo strany rukopisukrádcem
