[231]číslo strany rukopisuobrátiv, do Říma k svatému Petru vedl, aby jeho aquilejským biskupem[645]zde zapsáno „uczynyl“, podtečkováno posvětil. Tehda svatý Ermokras ot svatého Petra ten úřad přijem, aquilejským kostelem dóstojně vládna, bez přěstánie slovo buožie kázáše. Zatiem pohani jeho jemše umučili.
A potom svatý Marek s svatým Petrem do toho města, ješto Alexandria slóve, poslán. A tu jest najprvní slovo buožie kázal. A tak jest byl pokory veliké svatý Marek, ež sobě palec uťal, aby nebyl na kněžském stavu svěcen, sě za nedóstojného jmajě tak[aax]tak] ta[646]oprava naznačena Hankou dóstojnému úřadu. Ale svatý Petr s boží pomocí to přěmohl, svatého Marka biskupem posvětiv, do Alexandřie jeho poslal. A tam přišed, slovo buožie snažně kázal, mnoho svatých divuov učinil, slavně svatú vieru rozplodi. A když v jednu[aay]jednu] giednu hodinu na Veliku noc svatý Marek mši slúžieše, sebravše sě pohanských chrámóv biskupi, provazem jeho za hrdlo uvázavše, po městu vláčili. A tu jeho svaté tělo tak sě jest trudně zedralo, až kamenie, ješto po uliciech ležieše, ot jeho svaté krve sě črvenáše. Potom do žalářě vsazen, a tu sě jemu anděl zjěviv, jeho posílil. A též noci Jezus Kristus jemu sě zjěviv, řekl: Marku, mój evanjelista[647]koncové „a“ podtrženo Hankou, in margine jeho rukou „voc.“ milý, tobě buď pokoj. Neboj sě, neboť jsem já s tobú a skoro tě z této prácě vyvedu. Potom nazajtřie svatého Marka z žalářě vyvedše, po městu opět za hrdlo vláčili, volajíc a jemu sě posmievajíc. Tehda svatý Marek, když jeho tak vláčiechu, spen svuoji[648]svuoji: ſwuoy rucě, hospodinu sě poručil a řka: V tvuoji rucě, hospo[232]číslo strany rukopisudine,
