jmě[235]číslo strany rukopisul, jež na všěch svých modlitvách za to hospodina snažně prosieše, aby jemu nedal jinak umřieti, než svú krev prolé pro svatú vieru křesťanskú[abo]křesťanskú] krzieſtyanſku. A když jednú[abp]jednú] giednu v jednu[abq]jednu] giednu hodinu nábožně snažně za to boha prosieše, přišel k němu hlas z nebes a řka: Petře, Petře, věz to, ež jsi v nebesiech ke všěm svatým mučedlníkóm připsán. Z něhožto zjěvenie inhed s radostným pláčem křížem na zemi padl, a z toho hospodinu poděkoval. A potom to svému zpovědlníku pronesl, zapověděv, aby nikomu nepravil, jeliž[abr]jeliž] gieliz po jeho skončení.
Potom když za těch časóv neskrovně po lambarských městech kacieři sě rozmáháchu, tehda otec svatý, papež Innocencius vzvěděv, ež vlášče u Medioláně veliké množstvie kacieřóv bieše, z nichžto někteří najmocní z krajě i z města s kacieři držiechu, svatého Petra, o němžto mnoho dobrého bieše slyšal, svým úředníkem učinil, aby kacieřóv hledal, vybieral, jímal a podlé duchovného práva odsuzoval. Ten úřad svatý Petr od papežě s pokorú přijem, ducha svatého posílením tak toho úřada beze všeho strachu snažen bieše. Jakž nedal kacieřóm ižádného odpočinutie, na všě strany na ně volajě, kážě, treskcě, svatú radu obracijě a některé zjěvně pohanijě, a proti jeho[abs]jeho] gieho svatéj řěči svítěziti nemožieše, neb duch svatý skrzě jeho usta mluvieše. To kacieři vidúce, mnoho jemu přiekořizny činiechu: z domuov naň volajíce, blátem naň kydajíce, vuodu naň lejíce, za kuklu jeho trhajíce, nekázanú jeho[abt]jeho] gieho řěčí hněvajíc
