by[224]číslo strany rukopisuchom všichni nezahynuli. A protož jděte k buožiemu muži, proste jeho, ať sobě na buozě ještě prodlenie života obdrží. Jimžto když s poselstvím přišli, svatý Ambrož otpověděl a řka: Ne tak jsem sě mezi vámi obcházal, bych sě s vámi přěbyti styděl, ani sě smrti boji, neb dobrého hospodu[624]Hankova excerpce, podtrženo modře, in margine různočtení „dobre hoſpody ma mieti, 2 pana“ mámy. A když tak svatý Ambrož nemocen ležieše, zjěvil sě jemu Jezus Kristus, jasně sě k němu usmievajě. Zatiem jeden nábožný biskup[zm]biskup] biskuk jménem Honoratus, když na svém pokoji odpočíváše, přišed hlas k němu a řka: Vstaňte, vstaňte, neboť večas pryč pójde. Tehda ten biskup sě vzchopiv, do Mediolána pospiechajě přišed, svaté buožie tělo svú rukú dal a inhed svatý Ambrož v nebesa hledě, rucě na svých prsiech přěloživ, buohu sě modle skončal a buohu sě dostal.
Život svatého Jiřie, mučenníka buožieho
Buoží rytieř svatý Jiří byl jest rodem z té vlasti, ješto Kapadocia slóve, jednoho[zn]jednoho] giednoho vzácného rytieřě, jenž nad jinými rytieři starostvie jměl. A když v jeden[zo]jeden] gieden čas svatý Jiří v jednéj[zp]jednéj] giedney vlasti přěd jedno[zq]jedno] giedno město přijěl, přěd nímžto městem bylo jedno[zr]jedno] giedno veliké jezero[zs]jezero] giezero, v němžto bieše jeden[zt]jeden] gieden ješčer velmi jědovatý a tak veliký, jemu veliké množstvie lidí, naň vycházějíce, odolati nemožiechu. Ale ten ješčer, když jeho rozdráždili, proti městu sě vzkolupě[625]Hankova excerpce, podtrženo modře, in margine různočtení „tišt. wzkolubie 2. zdwihna se“, svým smrdatým duchem vše povětřie zamútieše. Proněžto nemohúce měščěné jinak tomu učiniti, na každý den dvě ovci jemu dáváchu, aby jeho tak ukrotili. A když všěcky ovcě, což jich jměli, tak
