[23]číslo strany rukopisuto hlédáše, ano svatá Hedvika stolicě i podnožě cěluje, uzřěla obraz syna buožieho, na kříži pně, jenž na velikém oltáři stáše, pravú rukú svatú Hedviku žehná a řka: Uslyšána jest modlitva tvá. To také často činieše, ež tu vuodu, jížto sobě duchovné panny nohy umýváchu, sobě i svým vnúčatóm pro náboženstvie oči, hlavu promýváše. A tak také protivenstvie světa tohoto uměla strpěti, ež ješto jiej hospodář umřěl a ješto jí syn ot pohanóv pro křesťanskú[bf]křesťanskú] krzieſtyanſku vieru u buoji zabit, pro to sě velmi nezamucovala, ale vše míle ot hospodina přijímala a jiných u buozě posilovala. O jejie[bg]jejie] giegye také utrpení tak sě píše, jež jest čtyřidcěti let masa nejedla a některé zvláště vigiljie tak sě tvrdě postila, ež jediné tři kusy chleba, u popel potknúc[89]podtrženo, Hankova excerpce, snědla. A když jednú sě, vuodu a chléb jedúc, sušieše, všel přěd ni kniežě[90]zapsáno jinou, soudobou rukou in margine, hospodář jejie[bh]jejie] giegye, a inhed ta vuoda, ješto přěd ní stáše, buožím divem u víno sě obrátila. A kakž koli rúcha dosti jmějieše, však v jedinéj[bi]jedinéj] giedyney sukni a v sprostném plášti v najvěcší zimu chodieše. A když jednoho času dlúho na modlitvách stáše, jejie[bj]jejie] giegye sluha[91]podtrženo, Hankova excerpce, in margine poznámka „form.“ již zimy trpěti nemohši, k niej přistúpivši, vecě: Nemohu déle zimy trpěti. K niežto svatá Hedvika vecě: Vstup na mé stúpějě, ještoť sem já stála. A jakžto dievka učini, tak sě jiej nohy zahřěchu; bosa také svatá Hedvika proto chodieše. A když jejie[bk]jejie] giegye hospodář jednú kniežě náhodú jda, ana bosa jde, utkal, jejie[bl]jejie] giegye nohy buožím divem v uobuvi sě jemu ukázala. Tak také svatá Hedvika klečiec, u velikú zimu rukama sě zmrzléj zemi podpierajíc, buohu sě dlúho modléše, až sě jejie[bm]jejie] giegye světie rucě byle tak[92]zde opět zapsána slova sě byle, neškrtnuto zsědale[bn]zsědale] zſidale[93]oprava naznačena Hankou, ež z nich krev na zemi tečieše. Žíni také ostrú z konských