[20]číslo strany rukopisuproč by to byla učinila. K tomu ona vecě: Lépe jest k domovéj světlosti tři okencě jmieti, než dvě, jakež sú svatého buožstvie u veleslavenství tři osoby, ješto srdečně oči osvětlijí: otec, syn, duch svatý. Tiemť sem to úmyslem učinila, otče muoj, to, což vidíš. To jejie[as]jejie] giegye otec Dioskorus uslyšav, u velicie náhlosti vida, ana křesťanka, chtieše jiej svú rukú hlavu stieti. To ona uznamenavši, na tom miestě sě buohu pomodlila. A inhed ji buoh uslyšal tak, ež otcovú rukú zbyla a inhed sě vzchopivši, chtiec jeho náhlosti postúpiti, pryč běžala. A když sě jí událo běžěti mimo jednu[at]jednu] giednu horu, jedni[au]jedni] giedny pastýři na jednéj hořě ovcě pasúce, ji, ana běží, uzřěli. A zatiem jejie[av]jejie] giegye otec za ní pospiechajě, běžieše. Tehda jemu jeden z pastýřiev povědě a řka: Tvá dci Barbara onú cěstú běží preč. To on uslyšav, za ní sě oddal a ji dostih, domóv ji, nepoctivě trhajě, dovedl, aby v temném žaláři schovati ji kázal, zapověděv, aby jiej ani píti ani jiesti drobte dali.
Těch časuov bieše starosta ciesařuov jménem Marcianus, k němužto přišed Dioskorus, vecě: Věz to, starosto, ež má dci Barbara křesťankú[aw]křesťankú] krzieſtyanku jest. Proněžto zaklínaji tě skrzě dóstojnú svatost našich buohóv, aby, nechce liť té viery ostati, jiej nikak neodpúščal. Tehda nazajtřie ten starosta Marcianus kázav ji přěd sě přivésti, jal sě jí dobrotivě raditi, aby sě opět k svým buohóm navrátila, chtěla li by u velicie cti jmiena býti. Pakli by toho učiniti nechtěla, musila by těžké muky trpěti. Jemužto svatá dievka otpovědě: Hotova sem pro mého milého Jezukrista všecko trpěti, ale tvým buohóm slepým a hluchým nechci sě modliti. To uslyšav starosta, velmi sě
