[227]číslo strany rukopisukřesťanského[aae]křesťanského] krzieſtyanſkeho krojě rúcho na sě vzem a mezi pohanské starosty vstúpiv, vecě: Všickni buohové pohanští diábli jsú, ale hospodin jest nebesa stvořil. Jemužto těch vlastí súdcě vecě: Kterú hrdostí smieš našě buohy diábly nazývati! Pověz mi, otkad jsi neb kak tobě dějí. Jemužto svatý Jiří když své jmě i urozenie pověděl jemu, uzřěv súdcě, ež jeho dobrotivú řěčí po svéj vieřě obrátiti nemóže, kázal jeho, opak rucě sviežíc, přěs trám vzhóru táhnúce, na podlahy spúštěti. A potom tak pověsiec jeho[aaf]jeho] gieho, všecko tělo železnými klikami zderúc, suol v jeho rány mecíc, pochodněmi připalovati a potom v žaláři zamknúti. Ale Jezus[aag]Jezus] giezus Kristus té noci jeho navščievil, jehožto přěoslavným[633]Hankova excerpce, podtrženo modře, in margine různočtení „przeſlawnym“ viděním tak sě posílil, jakž nic na ty muky netbal. To ciesař Dacianus uslyšal, jež jeho mukami přěmoci nemóže, kázav k sobě jednomu[aah]jednomu] giednomu čarodějníku, k němu řekl: Vidíš, ano křestěné[aai]křestěné] krzieſtiene umějí svými čáry múk zbývati a našě buohy tupiti! K němužto[634]původně zapsáno „nyemu“, „-zto“ nadepsáno stejnou rukou čarodějník vecě: Kaž mi hlavu stieti, ačť já jeho nepřěmohu. To řek čarodějník lítý, jěd s vínem smiesiv, dal podvakrát svatému Jiří píti. Ale svatý Jiří to pitie požehnav vypil, a nic jemu nevadilo. To uzřěv čarodějník, v Jezukrista uvěřil. A inhed jemu hlavu stieti kázali. Tehda nazajtřie kázal súdcě svatého Jiřie v kolo plno ostrých nožiev[635]koncovka podtržena Hankou vsaditi, ale inhed sě kolo zlámalo a jemu[aaj]jemu] giemu nic neuvadilo[636]Hankova excerpce, podtrženo modře, in margine různočtení „newadilo“. Z toho sě súdcě roz[228]číslo strany rukopisuhněvav,