[139]číslo strany rukopisusě i ty, dobrý súdcě. Ale neřiekaj, byť to buohové byli, neb diábli jsú a věčnému ohni i s těmi, ješto následují, jsú poddáni. Z toho sě súdcě rozhněvav, kázal jeho kyji bíti a v žalář vsaditi.
To ona chudá vdova, jiejžto vlk byl vepř vrátil, uslyšěvši, ten vepř zabila a svatému Blažěji paznohty a hlavu připravivši, svieci a chléb do žalářě přinesla. Jiejžto svatý Blažěj snažně poděkovav, řekl: Razi tobě, na každé léto ve jmě mé svieci v kostele ofěruj. I ty i ktož to učiní, utěšenie přijme a dobřě jemu bude[kz]bude] budu. To ona potom viec činila a na všem veliké prospěšenstvie jměla.
Potom když svatého Blažějě z žalářě vyvedše, nikakež přěmluviti nemohli, kázal jeho súdcě za rucě pověsiec, železnými hřebeny dráti a opět v žalář vsaditi. Tehda jedněch[la]jedněch] giedniech sedm buohobojných žen přišedše, počěchu jeho svatú krev po zemi sbierati. To pohani uzřěvše, přěd súdci jě přivedli, jenžto jich počě ponúcěti, aby sě modlám modlily. Jemužto ony otpoviděchu: Chceš li, ať sě tvým buohóm modlímy, kaž jě k jezeru[lb]jezeru] giezeru přivésti a jim tváří omyjem a jim sě s poctí pomodlímy. To súdcě uslyšav, velmi vesel byl a inhed své modly k jezeru[lc]jezeru] giezeru přivésti kázal. Tehda ty ženy[ld]ženy] zena svaté pochopivše ty modly pohanské, v jezero[le]jezero] giezero uvrhly a řkúce: To uzříme, jsú li to praví buohové. To súdcě uslyšav, velmi sě rozhněvav, na své sluhy počě volati a řka: Proč ste našich bohuov nedržěli, aby u vuodu nebyli uvrženi! K tomu oni otpověděchu: Lstivě[lf]Lstivě] liſtwie[430]opraveno podle Hankova různočtení in margine „tišt. lstiwie = 2.“ mezi sebú tyto ženy pomluvivše, našě buohy v jezero[lg]jezero] giezero uvrhly. K tomu
