u vykládaní svatého Matěje čtení, svým vlastním nožem, jablko strúžě, nožovú ránu sobě dal u břicho, nad sebú sám své zlosti pomstil a tak zlú smrtí sšel.
Ale jež svatý Matěj evanjelista ve čtení píše, ež sě anděl Jozefovi ve sně zjěvil, tu muož býti otázanie, jest li hřiech ve sny věřiti. Tu slušie věděti, ež sú rozliční snové pro dřevnie myšlenie, neb o němžto člověk mnoho myslí, o tom sě snové rádi dějí a ti sě nikdy nezračijí. A o těch snech praví múdrý Šalomún: Kde jest mnoho snuov, tu jest mnoho ješitenstvie. A jeden mudřec řekl: Na sny netbaj. Druzí snové jsú ot vnitřnieho přirozenie. Jsú li studeného přirozenie, zdají sě jim snové, by v ledu neb v sněhu bývali. Pakli jsú horkého přirozenie, s uohněm sě obcházějí. Pakli jsú těžké hrubé mysli přirozenie, tehda ve sně umrlcě a strašivé sny jmievají. Pakli krve mnoho mají, črvené barvy ve sně vídají. Protož, jakž praví pohanský mistr Aristotiles: Dobří lékaři po snech přirozenie člověčie poznati jmají. A tací sě snové nezračijí, ale jen vnitřnie přirozenie znáti dávají. Třetí snové jsú od nebeských hvězd mocí vlitie. A ti sě snové pod dalekým rozomem znáti dávají, jakžto sě přiházie každému podlé přirozenie. Některým sě zdá, by jim zub ve sně vypadl, to jim po hvězdě znáti dává, ež jim přietel umře. Některým jakžto žáci ve škole slívy neb višně zobí ve sně, ti najěvě biti bývají. A tak o všěch o jiných obyčějích, jakžto vídati zvykal. Čtvrtí snové jsú o budúcích časiech buohem neb andělem zjěveni, jakžto jměl Jozef o tomto
