sě posel zasě vrátiv, jiej všecko pověděl. Tehda svatá Kateřina, pojemši s sebú z své čeledi několiko jich, svatým křížem sě požehnavši, tam s dobrú myslí přišedši, uzřěla, ano mnohé křesťany přěd pohanské modly bezděky vedú. Proněžto sobě na srdci velmi zateskši, nad těmi křesťany sě slitovavši, jasně bez strachu přěd ciesařě přědstúpivši, k němu vecě: Dóstojno by bylo tvému povýšenému stavu pokornú poklonu učiniti, by svého stvořitele znal a od těchto bludných buohóv svú mysl otvrátil. To řekši svatá Katerina, počě sě s ciesařem o rozličné písma nesnadnosti vysocě pohadovati a vlášče takto řkúci: Tobě, ciesaři, jako múdrému, sem zamyslila, ež si sebral toto množstvie, aby těmto nestatečným buohóm modliti sě kázal. I divíš sě tomuto svému chrámu, jenžto sú řemeslníci rukama učinili, a divíš sě chrámové okrasě rúchu, jiejžto jako prach přěd větrem prší, v němžto naposledy nic nebude. Ale div sě radějí nebi a zemi, moři a všěm mořským divným tvářem a div sě tomu, kak jest všemohúcí buoh sluncem a měsiecem i množstvím hvězd nebesa okráslil. A ty ot počátka světa nikda neustanúc, v svém okrslku běžie. A kdyžto na svéj mysli přěvržeš, toho dójdeš, tvuoji li sú buohové mocnější, čili ten buoh, jenžto jest stvořil veš svět. A to řekši, počě jemu svatá Kateřina o narození syna buožieho tak z vysokého písma mluviti, jakž ciesař k