nebes nesúce. A potom Almachius vzvěděv, ež Maximus křesťanskú vieru přijal, kázal jeho olovem zvázanými biči tak dlúho bíti, až duši pustil. Jehožto tělo svatá Cecilia pochopivši, podlé těch svatých pochovala.
Tehda Almachius jal sě na jich sbožie ptáti a mocně sě ukazovati a svatú Cecilí kázal přěd sě přivésti. Jiejžto dal volenie, aby anebo sě modlám pohanským modlila, anebo inhed ohavnú smrtí sešla. A když ji k tomu mnozí okolo stojiec, jie žělejíc a plačíc, k pohanskéj vieřě ponúciechu a řkúc: Žěl nám jest tebe, ež jsúc panna tak urozená i tak nádobná, tak nestrašivě na smrt chvátáš. Jimžto svatá Cecilia vecě: Nežělejte mne, ctní lidé, nebť já pro to své mladosti neztraci, ale věčnú v nebesiech naleznu. A za tohoto světa malý kútek kúpi sobě v nebesiech věčný přiebytek. To řekši svatá Cecilia, jich otáza: Věříte li tomu, co vám pravi? K tomu oni odpověděchu: Věřímy pravého buoha Jezukrista, jenž sobě jest tak duostojnú služebnici osobil. Zatiem pozvavše svatého Urbana, pokřstilo sě viece než čtyři sta pohanóv.
Potom Almachius kázav přěd sě svatú Cecilí přivésti, otázal jie a řka: Kakého jsi stavu dievka? K tomu jemu svatá Cecilia, jež jest dobrého přirozenie, otpověděvši, mnohú řěčí pověděla. Proněžto jiej Almachius vecě: Co tě podnášie, jež tak pyšně se mnú mluvíš? K tomu svatá Cecilia vecě: Nenie to pýcha, ale jest ustavičenstvie. K niejžto
