[577]číslo strany rukopisulistóv dobyv, do těch vlastí poslal. A potom v duchovný stav vstúpiv, buohu snažně slúžě, skončal. A ten bratr jeho Metudius, jenž byl u Moravě ostal, králem moravským, jemužto jmě bylo Svatopluk, arcibiskupem učiněn a pod sebú sedm jiných biskupuov jměl. Za těch časuov česká země ješče u vieřě blúdiec, pohanským sě modlám modléše.
A tehdy byla jedna[ase]jedna] giedna slovutná přirozeného smysla žena, ale čarodějnicě jménem Libušě. Jejiežto nalezením pražské město jest ustaveno. A potom když sobě Čechové jednoho sedlského oráčka, ale velmi múdrého jménem Přěmysla kniežětem volili, tehda zaň Libuši vdali. Ot něhožto pramene pošel národ českých[asf]českých] czieſkych kniežat i králóv po všem světu slovutných až do dnešnieho dne.
Potom po mnohých časiech od toho pramene pošel jest vévoda český[asg]český] czieſky jménem Bořivoj, muž dobrotivý, postavy nádobný[1797]podtrženo, Hankova excerpce, múdrosti plný. Ten sobě pojal za hospodyni z své země dceru Slavníkovu z melničského krajě jménem Ludmilu. Ta za své mladosti také sě modlám pohanským modlila. A když jeden čas český vévoda Bořivoj do Moravy k dvoru k královu Svatoplukovu[ash]Svatoplukovu] ſwatoplukowa jěl, jemužto král vítanie dav, k uobědu pozval. Ale mezi křesťany[asi]křesťany] krzieſtyany seděti jemu nedal a řka: Podlé pohanského obyčějě slušie tobě přěd stolem na podlahách siesti. Nad nímžto sě arcibiskup Metudius slitovav i zaň sě postyděv, k němu vecě: É, ež ty jsa tak veliké kniežě, toho sě nestydíš, jež jsi od dóstojné[578]číslo strany rukopisuho
