padnúce, velmi sě jeho užasnúce, rózno sě rozběhniechu.
Tomu diábel závidě, jež on vieru svatú plodí, Domiciana ciesařě proti němu vzbudil tak, jež přikázal ciesař, aby kteréhož by křesťana nalezli, anebo jeho modlám pohanským obitovati připudili, anebo nemilostivě umučili. Zatiem ciesařóv starosta jménem Festennius proti křesťanóm do Pařížě poslán a tu svatého Dionysie, an káže, nalez, kázal jeho jieti a zbíti i zeplvati a rozličně ztrýzněn s svýma tovařišoma svázány přěd sě přivésti. Tu jě dvadcěti rytieřóm až do ustánie nemilostivě bičovali a potom těžkými řetězi okovavše, v žaláři zamkli. A nazajtřie, když Dionyzius z žalářě vyveden, na železnéj lésě ohněm podpálenie náh přivázán. A tu ležě, jedno buoha chváléše. Odtad vyveden, hladovitým zvieřatóm vržen. Ta sě naň divocě řítivše, chtěla roztrhati. A jakž sě svatým křížem požehnal, tak sě jeho nedotkla. Potom v horúcí pec uvržen, a tu oheň pohasl, nic jeho neožehl. Potom na kříž vzpat a tu dlúho mučen. Odtad sňat, s svýma tovařišoma a s jinými mnohými křesťany do žalářě veden. A tu v žaláři, když mši četl, těm křesťanóm svatým božie tělo dal. Tu sě jemu Kristus u veliciej světlosti zjěvil a chléb vzem, jemu podal a řka: Přijmi, mój milý, neb u mne jest veliká odplata tvá. Potom přěd starostu veden. A tu jemu samému třetiemu svatá hlava sťata. A inhed v tu hodinu tělo svatého Dionyzie vstalo
