Antimius a druhému Leontius a třetiemu Euprepius. To odpověděnie starosta ot nich uslyšav, kázal jim tu svú bratří přivésti a buohóm sě pohanským modliti. Když tomu nikakž nepovolili, kázal jě za rucě i za nohy věšějíc mučiti. Uzřěv, ani nic na to netbají, kázal jě řetězi sviežíc, u moře uvrci. V tu dobu buoží anděl z moře jě vyvedl, ani opět přišedše, přěd starostú stáli. Jimžto starosta vecě: Znamenaji to na vás, ež skrzě někaké veliké buohy svými čáry lidi obluzujete, jež na muky nic netbáte a morskú hlubokost za nic nejmáte. Protož chci tomu, aby mě naučili, kaká jsú kúzla vašě, ať po vás ve jmě buoha Adrianova postúpím. A jakžto ten starosta vecě, tak diábli přistúpivše, jěchu sě ho po líci neskrovně bíti. Tehda ten starosta počě volati k svatému Kozmě a Damianovi a řka: Proši vás, šlechetní mužie, abyste svého buoha za mě poprosili. A jakž tato svatá buohu sě pomodlista, tak inhed diábli toho bitie přěstachu. V tu dobu ten starosta počě opět nemúdřě mluviti a řka: Netáhl sem pomysliti, chtě svých buohóv ostati, až sě biechu buohové na mě rozhněvali. Proněžto již nechci trpěti, byste sě v čem mým buohóm protivili. To řek starosta, káza veliký oheň učiniti a svatého Kozmu a Damiana v ten oheň uvrci. Jimažto ten oheň nic neuškodil, ale mnohé pohany, ješto stáchu, spálil. Potom za palcě věšáni a s vysoka na zemi púščeni. Jimžto také když muky nic neuškodily, kázal starosta tři jich bratry v žalář vsaditi a svatého Kozmu ukřižijíc ukamenovati. A to kamenie sě zasě navracijě, mnohé pohany