znamenitě ostal.
Potom na tom súdě dlúho sě súdivše, anděli nad diábly mocně svítězili. Tehda, jakžto píše svatý Beda, jeden z andělóv k svatému Fozeovi vecě: Náhle vezři na vesvět a co uzříš, to znamenaj! Tehda svatý Fozeus vezřěv, uzřě naliť jedno hrozné údolé přěvelmi temné, nad nímžto údolí čtyřie hrozní ohňové u povětří hořiechu. V tu dobu anděl vecě: Toť jsú ti hrozní ohňové, jižtoť tento svět ke zlým skutkuom zažiehají. Prvý oheň jest lžový. V němžto hořie všickni ti, jižto na svatém křstu diábla i jeho všěch zlostí sě odřekše, toho nesplnili, ale diáblovému pokušení povolili. Druhý oheň jest, v němžto hořie všickni ti, jižto k světu viece mysl přikládají než k nebeskému království. Třetí oheň jest, v němžto hořie všickni ti, ješto sú mnohými protivenstvími své bližnie bez viny urážěli. Čtvrtý oheň jest, jímžto hořie všickni nemilostiví, jižto svéj chudině rozličným násilím křivdu činie. A když to anděl mluvieše, ti ohňové sě spolu stúpivše, počěchu velmi plápolati tak, ež svatý Fozeus bojě sě k andělovi vecě: Tento sě oheň velmi ke mně blíží. K němuž anděl vecě: Neboj sě, nebo, jehožtos svými hřiechy nezažehl, toť v tobě hořěti nebude. Tentoť oheň jinak nežže, než každého podlé zaslúženie přěčistí. V tu hodinu svatý Fozeus k svatému sě životu navrátiv, uzřě, ano nad ním jako nad mrtvým přietelé sediec pláčí. A odtad vstav, mnoho dobrých skutkuov čině, málo na světě
