počě jemu praviti, ež ta dva čaroděníky, Arfaxat a Zaroes, dvě velicie sani s sebú vedúc jdeta, jimažto saněma plamen smrdatý jako síra z úst i z chřiepí plápolajě, mnohé lidi do smrti zabíjieše. To svatý Matěj uslyšav, znamením svatého křížě sě požehnav, proti nim bezpečně vyšel. Jehožto jakž brzo ty sani uzřěchu, tak přěd jeho nohami padše, spáti počěchu. Tehdy těm čaroděníkóm svatý Matúš vecě: Kde jest vašich čáróv řemeslo, to nynie ukažte! Vzbuďte své sani proti mně, móžete li, ale to vězta, bych byl za to hospodina poprosil, to což jsta chtěla nade mnú učiniti, to by sě bylo nad váma stalo. V tu hodinu, když množstvie lida na divy k nim sě sešlo, kázal boží mocí svatý Matúš těm saniem pryč zajíti. A inhed, nikomuž neuškodivše, pryč sě braly.
V tu dobu svatý Matěj obrátiv sě k lidu, počě o rajskéj krásě krásně velmi mluviti a kak jest pro hřiech prvý otec lidského národa Adam odtad vyhnán, ale skrzě Jezukristovo narozenie a jeho svaté krve prolitie k rajským bydlóm lidský národ opět jest navrácen. A když tak svatý Matúš o svatéj vieřě zvučně lidem kázáše, pojide veliký ryk, ano dvořené a jiní lidé královicě tepruv umrlého žalostivě pláčí. Jehožto když ta dva čarodějníky vzkřiesiti nemohla, počěchu rozliční královi raditi a řkúc: Muož to, králi, býti, ežtě tvój syn pochvácen i usazen mezi buohy. Proněžto nic lepšieho nenie, než učiň svému synu na čest chrám a jeho
