Povýšenie svatého křížě svatá cierkev po všem světu slovutně slaví, neb všemohúcí buoh jakeže přěd věky v svého božstvie tajnici přědjednal i přědpósobil, aby u budúcích jistých časiech v člověckém tělesenství pro všě hřiešné na tom přědrahém dřěvě umřěl, takež to v svém svatém božství přědpósobil, aby skrzě to přězvolené dřěvo divi i zázraci i rozličné milosti rozličným lidem sě stávali a skrzě to svatá viera sě výšila.
Proňežto sě tak o tom píše, jež když po božiem narození šest set páténádcěté léto přěpuščením božím od pohanóv svaté křesťanstvo velikú pohromu trpieše, v ty časy král Persarum jménem Kozdroe všěcky země i všě vlasti na vschod sluncě mocně pod svú moc podbil a mezitojí do Jerusalemě k božiemu hrobu přijěv, hrob boží uzřěv, velmi sě vzhroziv, zasě sě vrátil, ale tu částku dosti holemú svatého křížě dřěva, jížto někda bieše svatá Elena tu ostavila, s sebú vzem i jěl pryč s svými lidmi. A když doma byl, v svém srdci nemúdřě vzpýchav, počě mysliti, kak by sě jemu po všem světu velicky čest dála a lidie jemu jako bohu sě modlili. Proňežto jednu velikú veži vnitř kázal střiebrem a zlatem a drahým kamením okrásiti a drahým kovem, slunce a měsiec a množstvie hvězd po všiej veži zřiediti. To také bieše chytrým nalezením
