ten otec svatý viděv i slyšav, k sobě se opět navrátiv, to viděnie mnohým pověděl. A tak matce božiej snažně slúživ, bohu se dostal.
To jest také mnohým otcóm svatým zjevené, ež ktož jejie svaté milosti modlí se a řka: Skrze tu radost, matko božie, ještos v tu hodinu jměla, když jsi nade vše kuory andělské povýšena, rač mě, hřiešného, utěšiti. Ktož se jiej tak nábožným srdcem modlí, utěšen na těle i na duši bude na věky věkuom. Amen.
[…]text doplněný editorem […]text doplněný editorem proč by mu usta mastná byla. V svém také rúšě počestnú sprostnost miloval, často takto řiekajě: Ktož sě v lepých rúšiech kochá anebo má vnitř nečisté mysli, tělesnú bujnost, anebo svěcké jěšitné chvály hlédá, anebo sě nad jiné pyšnú, nemúdrú myslí honosí. Ten také obyčěj měl svatý Bernart, když do zákona nováky obláčil, takto k nim mluvil: Když k tomuto stavu chvátáte, tělesenstvie vaše po sobě vně ostavte a sěm jen vaši duchové venděte, neb v našem stavě tělesenstvie za málo platí.
V ten čas také otec jeho, jenž doma sám bieše ostal, do kláštera všed, s nimi svatý život veda, dobřě skonal. Sestra také jediná jeho, ješto za mužem u veliciej rozkoši pyšně bydléše, jednú hrdě sě připravivši, aby své bratřie navščievila, s množstvím lida do kláštera jěla. To svatý Bernart zvěděv, jakžto diáblovu siet, ješto siré dušě lapá, potupil, vyníti k niej nikakž nechtěl. To ona uzřěvši, ež k niej ani svatý Bernart ani který jejie bratr vyníti chce, v horkém pláči sě rozžalostivši, vecě: Ó, milý hospodine, ač sem hřiešná, však to vědě, ež jest pro všě hřiešné spasitel na kříži umřěl. A proto, ež sě hřiešná pobzi, přišla sem múdré a svaté rady hledajíc. Tupí li mě bratr mój, ale neslušie sluzě božiemu, by mú hřiešnú duši potupil. Rcěte jemu, ať ke mně vynde, a což k mému spasení přikáže, to ráda učini. To svatý Bernart uslyšav, k niej se vší vlastní bratří vyšel, ale ež jiej od manželského stavu, ež mužě mějieše, rozvésti nemohl, radu jiej duchovní dal a řka: Poslúchaj mne, sestra milá, chvály tohoto světa sě vzdaluj a tak jako
