kóra nábožně všed, přěd svatého Dominika na zemi padl a zákon predikáterový s velikú žádostí přijal. V tom zákoně velmi snažně slúžil, božie slovo kázal, svuoj život rozličně trudiv, u bozě skonal. A to sě o ňem zvlášče píše, ež když duši sbieral, oči zavřěl tak, jež jeho bratřie již umrla mniechu. V tu hodinu oči otevřěl, bratří všicku obezřěv, vecě: Buoh s vámi. Tehda bratřie odpověděchu: I s tvým duchem. An inhed po nich vecě: Všěch věrných dušě skirzě boží milost u věčném pokoji přěbývajte. A to řek, duši pustil.
To také svatý Dominik v obyčěji měl, ež když božie tělo na mši vzdvíhajíc, uzřěl, v takém náboženství v ňem srdce jěčalo, jakžto by teprv narodilého z Marijě matky Jezukrista živa viděl, a protož mnoho časóv s jinými lidmi mšě poslúchati nechtěl. Na loži řiedko spal, ale když ho sen trápil, přěd oltářem lecsikde podřiemal. Zvlášče sě o ňem píše, ež na každú noc jedniem řetězem třikrát ukrutně sě bil. Najprvé za sě, druhé za všě hřiešné a třetie za všě dušě, ješto v kázni božiej v čistci jsú.
A když sě tak svatý Dominik na modlitvách mnozě trudil, jeden čas v noci uzří jednoho bratrcě, an sě po kóřě myče. Jemužto svatý Dominik, mně by bratr byl, rukú počě kývati, aby na pokoj spat šel, ten zlý bratřec, jako posmievajě sě, takež rukú počě odkývati. Tehda svatý Dominik, chtě věděti, který by to tak neposlušný bratr byl, svieci zažehl, jemu v uoči vezřěl a inhed, ež diábel jest, poznal, jemužto počě porokovati
