ciesařě, jemužto Ota řekli, jenžto jest kraloval po božiem narození devět set čtyřidcěti čtvrté léto, jednoho hrabí, rodicě ciesařova, diábel tak mocně posědl, ež sě sám rukama dráše a svými sě zuby kúsal. Tehda ho ciesař kázal ku papežovi Janovi do Říma vésti, aby naň ty řetězě svatého Petra vložili. Tehda toho někteří zkušijíc, jiný řetěz naň vložili, v ňemžto nic duostojenstvie nebylo, protož nic neprospěli. Potom pravý řetěz svatého Petra na jeho hrdlo vložili a inhed diábel s velikým křikem z ňeho vystúpil.
Čtvrté proto jest tento hod ustaven na pamět všěm hřiešným, aby jakež jest svatý Petr, v těžkých okovách vězav, zproščen, takež ten den slaviti mámy, prosiec svatého Petra, aby nás hřiešných z vězenie našich těžkých hřiechóv svú prosbú zprostil, neb toho svatý Petr jest mocen, jakžto praví svaté čtenie, ež mu hospodin dal moc klíčóv nebeských svázati i rozvázati, točíš zakléti i rozhřěšiti. A toho na vláščie dosvědčenie, tak sě píše v knihách o diviech svaté královny, ež byl jeden duchovný v Kolíně na Rýně v klášteřě svatého Petra, a jež často sě to přiházie, jenžto sú doma zlí u otcě a u mateře urodili, těch i v zákoně duchovní dobrých učiniti nemohú. A takž ten zákonník velmi zlý bieše. Tehda sě tak přihodilo, ež ten zlý duchovný náhlú smrtí umřěl. Jehožto diábli pochopivše, jechu sě naň žalovati proti rozličným hřiechóm. Najprvé jeden diábel počě proti ňemu takto řéci: Jáť sem lakomstvo, tys stál po sboží lecikak tohoto světa a proti božiemu
