položil. Protož na ten den lidie k tomu kostelu na pút jdú a tu ty okovy cělují.
Třetie proňežto tento svatý hod ustaven jest, jakžto praví svatý otec Beda: Byla sta dva ciesařě, Oktavianus a druhý Antonius. Ta sta sobě přívuzna byla, proňežto jsta mezi sobú všeho světa ciesařstvo rozdělila. Oktavianus na západ slunce s sie strany moře vše ciesařstvo diržal. Antonius všeckno s uoné strany mořě jměl. A když Antonius sestru Oktavianovu za sobú jměl, pohrdav jí, pojal z Ejipta královnu, jiejžto Kleopatra řekli. To Oktavianus uslyšav, s velikým hněvem lid sebrav, proti Antoniovi táhl a tu ve všem nad ním svítězil. Proňežto Antonius s svú královú Kleopatrú utekše odtad, u veliké žalosti oba sě sama zabila. A Oktavianus ejiptské královstvo zrušiv, ty vlasti pod římské ciesařstvo poddal. Odtad Oktavianus ciesař do Alexandřie jěl a tu veliké sbožie zdvih, do Říma s sobú přinesl. Ten ciesař Oktavian tak jest slavně obecné dobré po všem světu vzplodil, jakž což jest bylo dřieve za čtyři peniezě, to za jeden peniez kúpeno. Proňežto, ež obecné dobré tak spořě rozšířil, jemu to duostojné příjmie Augustus, točíš Přispořitel, najprvé ze všěch ciesařóv dáno jest. A tak juž všickni ciesaři od toho miesta do dnešnieho dne Augustové, točíš Přispořiteli, slovú, jakžto od Julie ciesařě, ujcě jeho, všickni césaři ciesarové slovú. A tak proto, ež Oktavianus ciesař prvý den toho měsiece, jemužto měsieci dřéve šestý řekli, veliké vítězstvo
