toho bludu velmi žělel a na každý den v svém pokoji sedě plakal. Tehda milosrdný hospodin, všěch smutných utěšitel, chtě svým svatým divem ten těžký blud zahladiti, těch sedm svatých takto probuditi kázal. Tanulo na mysli jednomu z Efezie měščenínu, aby stáji svým pastevníkóm na téj hořě učinil. Tehda dělníci od té jěskyně kamenie odváleli a inhed ti světí ze sna procútivše, sobě sě poklonivše, dobrojtro dali, mniece, by jen přěs jednu noc spali.
Tu Malka, jenž jim z města ztravu nosieše, otázachu a řkúce: Co o nás Decius ciesař myslí? Malchus jim odpovědě: S nuocí sem vám pověděl, jež nás hledají, chtiece, bychom sě modlám modlili. Tehda oni řechu: Aj coť o nás myslí ciesař, a to buoh vie, ež toho neučinímy, bychom sě diáblóm modlili. V tu hodinu Malchovi rozkázachu, aby šel do města a viece než jindy chleba nakúpě, zasě sě brzo vrátil a jim, co o nich Decius ciesař myslí, pověděl. Tehda Malchus pět šilinkóv peněz vezma, z jěskyně vynide. Tu hromadu kamenie uzřěv, kde by sě to vzalo, tomu sě podivil, ale ež jemu ne do kamenie bieše, s velikým strachem k městu šel, uzřěv, ano na měsckéj bráně svatého křížě znamenie napsáno, počě sě velmi diviti. Odtad k druziej bráně šel a takež nalezl, počě sě ješče viece diviti, ku prvniej sě bráně vrátiv, všeho města proměnu uznamenav, počě mysliti, ve sně li sě toto jemu děje, čili najěvě. A tak sě požehnav a svú tvář přikukliv, u město všed, uslyšě, ano lidie o Jezukristu mluvie a křesťansky sě mezi sobú věrují, počě sě ješče viece diviti a řka sobě
