Sedm svatých znamenitých božím divem usnulých svatá cierkev pamatuje, jížto sú byli rodem z toho města Efezie, v ňemžto svatý Pavel kázal. Těch časóv ciesař Decius kraloval. Ten křesťanóv velmi nenáviděl, proňežto do toho města Efezie přijěv, kázal dělati chrámy diáblovým modlám prostřěd města, aby nikte minúti nemohl, by sě prvé modlám nepomodlil. V ty časy kázal křesťanóv hledati, aby anebo sě těm modlám modlili, anebo šli na smrt. I bieše v ta doba na křesťany taká pohroma přišla, jež přietel přietele, syn otcě bojě sě zapřieše.
A když v tom u velikém křesťanském zamúcení tak sě druh druha střěžieše, bylo tehdy u městě sedm božích slúh křesťanóv, jimžto jména byla tato: Maximianus, Malchus, Marcimanus, Dionysius, Johannes, Serappion a Konstantinus. Ti vidúce takú žalost nad křesťany, velmi toho žěléchu a kakž koli vzácni nad jiné urozené lidi biechu, avšak ty modly potupivše, v svém domu bydléchu a tu postiece sě a bohu sě modléce, v domu sě tajiechu. A když jě přěd ciesařem prosočichu, ež praví křestěné byli, kázal jim Decius přěd sě a jim vláščí den odložil a řka: Mějte na to dobré rozmyšlenie až do mého sěm vrácenie, anebo sě musíte našim bohóm modliti, anebo na tom své životy dáti. To ti světí uslyšěvše, své dědičstvie mezi chudé rozdavše, odtad sě zdvihli, na jednu horu, jiejžto
