na mysli: I kaká jest toto proměna, včera nesmějieše ižádný Jezukrista jmenovati, a juž všickni v Jezukrista věřie. A snad toto město nenie Efezum, neb jest jinak uděláno a k tomu podobného nikdiež nevědě. A když počě tázati lidí, toto li jest město Efezus, řekli jemu, ež to jest. V tom omyle jě sě mysliti, aby sě k tovařistvu vrátil, avšakž do chlebnicě jide.
A když peniezě za chléb vydáváše, počěchu sě pekaři diviti a řkúce: Kde jest tento mladec starých peněz poklady nalezl? To Malchus uzřěv, ani spuolu mezi sebú mluvie, užasl sě velmi, bojě sě, aby ho přěd ciesařě Decie nevedli. Proňežto jim vecě: Mějte sobě i chléb i peniezě, jedno mi pryč jíti dajte. V tu dobu oni jej stavivše, počěchu tázati: Odkad si? Tys starých ciesařóv poklady nalezl, pověz nám, kde jsú, ať budem jich s tobú účastni. Tak tebe nepronesem, jinak sě nikakž neutajíš. Tehda Malchus velikým strachem nevědieše, co jim odpověda. To oni uzřěvše, ež mlčí, za hrdlo jej osidlavše, skirzě ulicě na tržišče jej vedú, i pojide řěč veliká, druh druhu pravě, jenž ten mladec staré poklady nalezl. A když sě k ňemu všicka obec sběhla, dívajíc sě jemu, počě sě Malchus ohlédati, zda by koho z svých přátel poznal, jěžto živy všěcky mnieše. A když ižádného nepoznal, stáše jako pomámen mezi všěmi lidmi toho města.
To vzvěděv svatý Martin biskup a starosta z Říma Antipater, jenžto bieše těch dní do města přijěl, vzkázašta měščanóm, aby Malcha přěd ně i s penězi přivedli. A když Malcha přěd ně do kostela přivedli, velmi sě báše, mně, by jej přěd ciesařě Decie
