kehdyž tehdyž zěvil. K tomu Kristoforus vecě: A já to chci učiniti, tú službú jemu slúžiti.
Odtad k téj řěcě šel a tu sobě z dřievie stan učinil na březě . A tak velikú sě žrdí podpierajě, přěs tu řěku za obyčěj lidi přěnosieše. Tehda po mnoho dnech jednú v svém staně odpočíváše, uslyšě hlas dietěcí na druziej straně volajíci v tato slova: Kristofoře, poď ven, přěnes mě na nu stranu. Tehda sě brzo Kristoforus vzchopiv, nikoho nenalezl a do svého sě stanu vrátil. Tehda opět hlas dietěcí vzvola, an vyšed, opět nikoho nenalezl. Až třetie hlas přišel a řka: Přěnes, Kristofoře. Tehda opět vyšed Kristoforus, jedno pěkné děťátko na břězě nalezl. To děťátko počě ho velmi prositi, aby ho přěnesl. A když to dietě Kristofor, podpierajě sě žrdí , přěs vodu ponese, počě vody přibývati a to dietě počě velmi těžko býti. A čím dále v řěku brdieše , tiem sě vždy voda výše prýščila a to dietě sě vždy obtěžováše tak, jež sě Kristoforus, aby neutonul, juž bojieše. Tu nesnadně na břěh vyšed, dietě na zemi posadiv, vecě: Robátko, velmis mě bylo nebezpečna učinilo a zdá mi sě, bych byl vesvět na sobě nesl, ež by mi nebyl tak těžek. K ňemužto dietě vecě: Nediv sě, Kristofoře, nebo netolik vesvět , ale toho, jenžto vesvět stvořil, na soběs nesl. Jáť sem Kristus, král tvuoj, jemužto tuto službu slúžíš. Aby tomu lépe věřil, přěd svým stanem svú žrd v zemi vsadíš, jíž nazajtřie, ana zkvetla a ovoce dala, nalezneš. To řek dietě i zmisalo a tak svatý Kristoforus nalezl, jakž mu bylo řečeno. Na téj žrdi nazajtřie ovoce palmové nalezl.
Potom šel do vlasti Licie, do
