kehdyž tehdyž zěvil. K tomu Kristoforus vecě: A já to chci učiniti, tú službú jemu slúžiti.
Odtad k téj řěcě šel a tu sobě z dřievie stan učinil na březě. A tak velikú sě žrdí podpierajě, přěs tu řěku za obyčěj lidi přěnosieše. Tehda po mnoho dnech jednú v svém staně odpočíváše, uslyšě hlas dietěcí na druziej straně volajíci v tato slova: Kristofoře, poď ven, přěnes mě na nu stranu. Tehda sě brzo Kristoforus vzchopiv, nikoho nenalezl a do svého sě stanu vrátil. Tehda opět hlas dietěcí vzvola, an vyšed, opět nikoho nenalezl. Až třetie hlas přišel a řka: Přěnes, Kristofoře. Tehda opět vyšed Kristoforus, jedno pěkné děťátko na břězě nalezl. To děťátko počě ho velmi prositi, aby ho přěnesl. A když to dietě Kristofor, podpierajě sě žrdí, přěs vodu ponese, počě vody přibývati a to dietě počě velmi těžko býti. A čím dále v řěku brdieše, tiem sě vždy voda výše prýščila a to dietě sě vždy obtěžováše tak, jež sě Kristoforus, aby neutonul, juž bojieše. Tu nesnadně na břěh vyšed, dietě na zemi posadiv, vecě: Robátko, velmis mě bylo nebezpečna učinilo a zdá mi sě, bych byl vesvět na sobě nesl, ež by mi nebyl tak těžek. K ňemužto dietě vecě: Nediv sě, Kristofoře, nebo netolik vesvět, ale toho, jenžto vesvět stvořil, na soběs nesl. Jáť sem Kristus, král tvuoj, jemužto tuto službu slúžíš. Aby tomu lépe věřil, přěd svým stanem svú žrd v zemi vsadíš, jíž nazajtřie, ana zkvetla a ovoce dala, nalezneš. To řek dietě i zmisalo a tak svatý Kristoforus nalezl, jakž mu bylo řečeno. Na téj žrdi nazajtřie ovoce palmové nalezl.
Potom šel do vlasti Licie, do
