bohové moji rozhněvali, mé dcery živiti neroděli. A ty přišed, což juž učiníš? K tomu svatý Apolinaris vecě: Neboj sě, jediné mi na tom přisěž, bude liť živa, aby jiej nepřěkážal v Jezukrista věřiti. A když mu přisěže, tehda sě svatý Apolinaris za ni bohu pomodlil a inhed ta mrtvá vstavši, Jezukristu poděkovala, s matkú a s velikým množstvím křest přijemši, v čistotě ostala. To uslyšav ciesař římský, po listech svému sudí vzkázal, aby svatého Apolinarisie jma připudil jeho, aby sě modlám modlil, anebo aby jej pryč z krajě zaslal. A když ten sudí počě svatého Apolinarisie k tomu nutiti, vele sě modlám modliti, toho svatý Apolinaris nikakž nechtěl učiniti, káza jeho kyji bíti a vzpět za rucě viežíc, nahuoru vztahujíc, na zemi spúščěti a v jeho rány novo kyji bité horký var léti. A navázav naň těžké břieme železa, zahnati pryč kázal. Toho déle křestěné trpěti nemohše, na pohany sě řítichu a jich viece než dvě stě zabichu. To uzřěv sudí, sě skryl a svatého Apolinarisie v strastný žalář vsaditi kázal. A potom svázavše se dvěma žákoma a se dvěma rytieřoma na koráb vsadivše, do dalekých vlastí zaslali. Tu na moři svatého Apolinarisie prosbú velikého nebezpečenstvie zbaveni. Tu sě ta dva rytieřě krstista.
Po těch časiech svatý Apolinaris do Ravenny sě vrátil. Tu ho pohané polapivše, k modlám do chrámu uvedše, veléchu sě jim modliti. Tehda svatý Apolinaris vida modlu, počě ju poklínati a inhed sě modla, letěvši, rozbila. To vidúce pohanská kněžie, súdci, jemužto Taurus řekli, na vězenie jeho dali. Ale jež tomu Taurovi svatý Apolinaris slepého syna bieše uzdravil, proto v Jezukrista
