Svatá Kristina vysokého rodu byla. O niejžto sě čte, jež ju otec na jednéj krásnéj veži se dvěmanádcět pannami služebnými zavřěl a tu jiej zlaté a střiebrné bohy, aby sě jim modlila, postavil. A jež bieše velmi krásná, mnozí jie u otcě snúbiechu, ale přietelé jejie i starosty nechtiechu jie nikomu dáti, chtiec, aby tak bohóm vždy slúžieci byla. Tehda svatá Kristina duchem svatým naučena, k těm bohóm mrzkú mysl mějieše. A když bylo podlé obyčějě obět bohóm vzdáti, vždy v uokenci obět schováše.
V jedny časy otec jejie k niej vnide. Jemužto panny řechu: Panna našě, dci tvá, našě bohy potupuje, nechce sě jim modliti a za křesťanku sě jmá. Tehda otec počě o niej krásiti a ju k službě bohóm nutiti a řka: Milá dci, na tom mne sposlúchaj, mým bohóm sě modl. K tomu ona vecě: Nevzývaj mne svú dcerú, ale toho, jenžto chvály duostojen jest. Jáť mrtvým bohóm oběti vzdáti nechci, ale pravému bohu Jezukristu. K niejžto otec: Dcerko milá, ne jednomu bohu obětuj, ale i jiným, ať sě nerozhněvají. K tomu svatá Kristina vecě: Pane, dobřěs řekl, pravdy nevěda. Jáť obětuju obět otci, synu i svatému duchu. K niejžto otec: Když sě modlíš třem bohóm, proč také jiných bohóv v čest nemáš? K tomu ona odpovědě: Otec, syn, svatý duch vše jeden hospodin jest.
Potom svatá Kristina bohy zlaté a střiebrné zlámavši, chudým rozdala. K niejžto sě otec vrátiv, bohóv nenalez, od jejie dievek, kam by děla, vzvěděv, kázal ju svléci a dvěmanáste mužóm metlami bíti tak dlúho, jakž všickni ustali. Tehda svatá Kristina k uotci vecě: Beze
