městě bohu na čest kostely vzdělachu a svatého Lazařě v tom jistém městě biskupem učinichu. Odtad božím naučením do města akvenského přišedše, skrzě mnohé divy lid k vieřě obrátili a tu svatého Maximina biskupem učinili.
Odtad svatá Maria Mandaléna, po Jezukristu sě vztúživši, na púhú púšč brala sě. Tu anděly svatými městišče sobě připravené nalezši, třidcěti let člověka neviděvši, tu přěbývala. Odtad ju na každý den sedmkrát anděli pod nebesa vznášiechu. Tu jest nebeské sladké piesni slýchajúci, to za pokrm měla. Odtad ju opět anděli v jejie přiebytek v skálu přinesiechu. V ty časy jeden kněz bohobojný sžádav sě na púšči bohu slúžiti, odtad nedaleko peleš sobě učinil. A když tu ten pústenník bydléše, zěvil to jemu hospodin, ež na každý den vídáše, když anděli svatú Maří Mandalénu pod nebesa nosiechu, kdy li sě s ní vrátiechu. A když to často vídáše, chtě tomu vidění jistost nalézti, poručiv sě bohu, k téj jěskyni, v niejžto Maria Mandaléna přěbýváše, vstav pojide. A když k téj jěskyni tak, jakžto by kamenem dovrhl, sě přiblíži, počěchu mu nohy trnúti a velikým strachem vešken sě třěsieše. To uzřěv, zasě sě obrátil a inhed sě jemu síla navrátila. A tak kolikrát sě tam jíti pokúšieše, tolikrát sě jemu vždy též přihodilo. Tomu ten kněz boží urozuměv, jež jest tu některá věc, k niejžto přistúpiti všakému člověku nebylo duostojno, na tom miestě bohu sě pomodliv, počě volati a řka: Zaklínaji tě boží mocí, jsi li člověk nebo které božie rozumné stvořenie, ješto v téjto jěskyni přěbýváš, odpověz mi, co jsi, co li tuto činíš! A když to třikrát zavola, Maria Mandaléna jemu
