v jeho domu rozličných chudých tři veliké stuoly nakrmováchu, potom sám o poledni u bázni božiej s chudými duchovnými pokrm přijímal. Jeho panie Agglaes řekli, ta všěch cných vášní plna bieše. A když žádného syna nemějiešta, boha za to mnoho časóv prosiesta, až jě synem buoh obdaroval, jemuž Alexius vzděli. Toho syna, když byl na času, do školy na učenie dali. A když nad jiné v umění prospěl a k dospělým letóm přišel, jemu pannu z ciesařového rodu otdachu a v těch dnech k svatbě slovutně sě připravichu.
A když svatého Alexie s jeho chotí na pokoj vedú, počě svatý Alexius k svéj panně takto mluviti a řka: Vieš, panno přěšlechetná, ež tento svět nic nenie, bychva spuolu tisíc let živa byla, avšak sě vždy musíva skrzě smrt rozjíti. Protoť tobě razi, inhed abychvě v čistotě hospodinu slúžila. A když jemu ona toho povolila, snem svuoj prsten a nákončie pása svého rytieřového jie dal schovati a řka: Chovaj tohoto dobřě, dokad bohu líbo bude a buoh buď s tobú i se mnú. To řek svatý Alexius inhed vstav, svého statka sobě na ztravu vzav, k moři sě bral a tu na koráb vsědl, přěs moře přěpluv, přišed do jednoho města, jemužto Laodicia dějí, ješto město svatý Jan evanjelista v knihách Tajenstvie božieho jmenuje. Z toho města svatý Alexius vyšed i bral sě do jedné vlasti, jiežto Syria dějí, i všel do města Edisa. V tom městě jeden obraz našeho spasitele Jezukrista bieše, jenž obraz ižádným řemeslem nebyl učiňen než pravým božím divem. Ten obinuvše, krásně chováchu. Tu svatý Alexius vše, což měl, chudým pro buoh rozdal, v sprostné sě rúcho oblek, přěd kostelnými dveřmi Svaté králevny s jinými chudými řebřě seděl a což mu mimo potřěby almužny ostanieše, to vše jiným chudým rozdal.
V ty časy otec jeho z Říma do rozličných zemí posly poslal, aby jeho syna hledali, jehožto
