ež náhodní osúzení přiebězi, jakž ty věříš, nic nejsú, ale božie přědjednánie. K tomu stařec odpovědě: Jakež jest nelzě tobě toho naplniti mně, cožs mi nynie slíbil, takeže nelzě, by sě co dálo bez náhodnieho osúzenie. V tu dobu svatý Petr k starci vecě: Aj toť syn tvuoj Kliment a toť dva syny tvá blížencě, Faustus a Faustin. V tu hodinu muž starý, otec jich, u veliké radosti ohromení omdlev, pade. Tehda synové s hrozným pláčem k ňemu padše, jeho vzcělovachu a bojiece sě, by z té mdloby neumřěl, tu dlúho ležavše a jako z uotrapy vstavše, počěchu otci rozprávěti všeckno pořád, jakžto sě jim přihodilo. A když to jich mateři pověděchu, s hrozným pláčem poběže křičiec a řkúc: Kde muoj milý pán, kde jest muoj milý hospodář? Tehda on jie zaslyšav, proti jiej s pláčem poběže, tu sě míle plačíc přitulista a ty časy i s dětmi, s svatým Petrem ostasta. Toto všeckno svatý Kliment v svých knihách sám o sobě pisal.
V ty časy svatý Petr do města do Jerusalemě s svými učenníky jide a tu nalez Šimona čarodějníka, an diáblovú mocí rozličné zázraky ukazuje a lid v rozličný blud uvodí, vzývajě sě prvú spravedlností jako buoh, a ktož by veň uvěřil, sliboval, ež by jej vždy věčna učinil a řka: Což mi líbo, to vše mohu učiniti. Někda mě má mátě posláše žat na pole, tu sem srpu kázal, aby sám bez mé prácě žal. A tak sě stanieše, ež srp viece žal než jiný. A toho mnoho o sobě potvrzováše a řka: Já sem slovo, já okrasa, já utěšitel, já všemohúcí. V ty časy činieše meděné hady, ani sě jako živí hýbí, slúpy meděné i kamenné učině, kázáše sě jim smieti. Vida ten Šimon čarodějník svatého Petra sobě protivna, dav sobě s ním rok hádaní, chtě toho dolíčiti, jež jest pravým bohem. Na ten den sě s svatým Petrem snidesta, tu vstúpiv svatý Petr mezi ně, všěm, ješto tu biechu, vecě: Pokoj vám buď, bratřie milá, ješto pravdu
