chvátista a plačíc radoščěmi, ji vzcělovasta. K nimažto matka povědě, jich ješče nepoznavši: Co tiem mieníta? Miesto nížto svatý Petr odpovědě: Tvá syny sta, ještos mněla, by sta byla utonula. To matka uslyšěvši, velikými radoščěmi omdlevši, na zemi padla a tu s synoma plačíc, dlúho ničěvši, počě jí tázati: Kak váma buoh pomohl, že sta neutonula? K tomu matcě odpověděsta: Když sě koráb o skálu roztroskota, jedné sě dsky veliké polapichva, tu nají jedni přievozníci mořtí nalezú, v svú lodí nás vsadivše, jména nám jiná vzděvše, jednéj cnéj vdově nás prodali, jiežto Justina jmě bieše. Ta o nás jako o svých syniech péči měla, k učení nás připravila a nás cně mnoho časóv chovala. Tu v umění prospěvše, jednomu čarodějníku v Jerusalemi sě přikázachom, a když ho falešného seznachom, pryč od ňeho jidom a k našemu milému mistru, svatému Petru, sě přikázachom skrzě naučenie Zacheovo, jehožtoš smy i dnes učenníci.
Nazajtřie s těmi třmi bratřenci, s Klimentem, s Aquilú a s Nicetem, svatý Petr modlit sě bohu ottad nedaleko otjide. Nahodi sě jim jeden muž starý chudé postavy i promluvi k nim a řka: Líto mi vás, bratřie milá, neb pod dobrým úmyslem velmi vás hýřiec vizi, ani jest buoh, ani jest čemu na světě sě modliti, ani jest od které moci vyšie přědjednánie čeho na světě, ale vše, což sě děje, to náhodú přichodí a od hvězdné svrchnie moci. Jakžto sem já sám v sobě pokusil, jenžto sem nade všě učený v tom umění, u věščbách. Protožť razi, nebluďte, leč sě vy modlte, leč nic, což vaše přirozenie svrchnieho osúzenie nese, to sě vám stane i přihodí. Tehda svatý Kliment naň vezřěv, počě sě domnievati, jakžto by toho člověka někda vídal. V tu dobu svatý Petr ponuce svatému Klimentu s bratřencoma, aby sě s tiem člověkem pohádali a jemu, jež jest božie přědjednánie v tohoto světa věcech,
