užasše, co jsú jiej byli nevinně hanby činili, toho sú sě s velikým skrúšením žělejíc káli a to svaté tělo poctivě v kostele pochovali a potom za dlúhé časy tu buoh mnoho divóv ukázal i ukazuje do dnešnieho dne.
Život dvú svatú bratřencí a mučedlníkú boží
Svatý Gervazius a svatý Protazius byla jsta syny svatého Vitalisie, a to vše, což jsta jměla, pro buoh chudým rozdavše. Na jednom modlitebném miestě s svatým Nazariem a s svatým Celsem bydléc, hospodinu slúžiechu. A když jě pohané jemše, do Mediolána vediechu, tehda svatého Nazaria a svatého Celsa ti rytieři sě nabivše, u moře jě uvrhli.
A zatiem když jedno kniežě jménem Astazius do Mediolána přijěl, proti němužto pohanská kněžie, jež naši buohové vyšedše, kniežěti řekli: Věz to, knieže, jež naši bohové ijedné odpovědi dáti nechtie, jeliž Gervazius a Protazius obět vzdadie. Tehda kniežě kázal oba svatá jieti a přěd modly přivedúc, k uoběti jě připuditi. A když jsta toho nerodila učiniti, kázal kniežě tak dlúho svatého Jervazie bíti až i skončal, a svatého Protazie přěd sě pozvav, jemu řekl: Razi tobě, aby asa ty žív ostal. Neumieraj tak hanebně jako tvój bratr. A když jemu svatý Protazius nepovolil, kázal jeho knieže, opak rucě sviežíc, přěs trám táhnúc, visěti a potom hlavu stieti. Zatiem jeden buohobojný člověk jménem Filipta svatá těla pochopiv, v svém domu pochoval a na jedněch knížkách jich vešken svatý život popsav, v rově u nich hlavách položil. Jichžto těla mnoho časuov,
