A když sě to vše stalo, buohu sě dostala. Amen.
Život svaté Mariny, děvy cné
Svatá Marina děvicě byla jediná dci svému otci, jižto v jeden čas u pacholíkové rúcho proměniv, jednoho opata poprosil, aby ji v zákon přijal. A když jako jiný mníšek oblečena, všickni ji bratr nazýváchu. Zatiem ona buožie děvicě tak sě tajieci, nábožný život vedla a velmi s velikú pokorú poslušna byla. A když byla dvadcěti let vstář, tehda jejie otec k smrti sě přiblíživ, jie k sobě pozvav, snažně zapověděl, aby nikomu nepravila, by ženú byla. Zatiem svatá Marina jakžto jiný mnich drva z lesa do kláštera vozieše a často sě u jednoho mužě v domu, z lesa jědúc, stavováše. Jehožto mužě dci jinde dietětem počenši, otcovi pověděla a řkúc: Mnich Marin mnú vinnen jest, proněžto z kláštera jako vinná vyhnána, tři léta s chudými přěd klášterem kuory a jinú almužnu berúci, o malém pokrmu živa byla. Ano dietě opatovi posláno a opat je dal svatéj Marině pěstovati s velikú pokorú dvě létě a což hanby bez vinny trpěla, ze všeho buohu děkovala. A potom opat, vida jejie velikú pokoru, opět ji do kláštera navrátil a ji, což najsprostnějších úřadóv byla, poručil. To ona vše nábožně a pokorně snesla a tak v téj pokořě buohu slúžieci, skončala a buohu sě dostala. Tehda když podlé duchovného obyčějě jejie mrtvé tělo chtiec čistě pochovati umývali, nalezli, ana nebyla mnichem, ale děvicě. Proněžto toho sě velmi
