svatý Řehoř a řka: Duše svatý, ty jsi utěšitel, tys dar najvyšieho buoha, tys živá tekúcie studnicě, tys oheň horúcí , ty milost, ty duchovnie pomazánie, tys dar svatých sedmi darností , tys prst pravicě moci buožie, tys jisté slíbenie, otcě buoha na svět seslánie. A kakž sě sbožným dušiem rozličně duch svatý požíčie , jakžto praví svatý Pavel, ež jedněm duch svatý jest dán múdré řěči, některým dán umění, některým u vieřě, některým u vykládaní, některým rozomóv v jednom témž duchu. A v tom dvój rozom běží; někdy sě duch svatý ukazuje světu vědomě, někdy z nevidomie.
O nevidomém ukázaní: Duch svatý kde chce, tu vdechne, hlas jeho slyšíš, ale nevieš, otkad jde, kam liť miení. Protoť právě tak činí, jakžto o hromu mistr pravý pohanský píše, ež hrom železo v nožniciech spálí, a nožniciem nic neuškodí, peniezě u měšci sejže, a měšci nic neuvadí, rúcho na člověcě zkazí, a člověku nic neuvadí. Takež divná moc ducha svatéh činí, z železného srdcě hněvníky svým svatým ohněm s nepřátely smieří a jě spolu u milostném přiebytku ostaví, lakomé tohoto světa lidi svým svatým ohněm zle dobytého sbožie, střiebra, zlata zbaví a jě v utěšenéj chudobě ostaví, na mnohých pyšných rúcho svým svatým ohněm spálí a jě u velikéj světa pokořě skrotí. Tak byl svatý Pavel apoštol dřieve proti vieřě Jezukristově nemilostivý, potom duchem svatým s buohem smieřen jest,
