svatý Řehoř a řka: Duše svatý, ty jsi utěšitel, tys dar najvyšieho buoha, tys živá tekúcie studnicě, tys oheň horúcí, ty milost, ty duchovnie pomazánie, tys dar svatých sedmi darností, tys prst pravicě moci buožie, tys jisté slíbenie, otcě buoha na svět seslánie. A kakž sě sbožným dušiem rozličně duch svatý požíčie, jakžto praví svatý Pavel, ež jedněm duch svatý jest dán múdré řěči, některým dán umění, některým u vieřě, některým u vykládaní, některým rozomóv v jednom témž duchu. A v tom dvój rozom běží; někdy sě duch svatý ukazuje světu vědomě, někdy z nevidomie.
O nevidomém ukázaní: Duch svatý kde chce, tu vdechne, hlas jeho slyšíš, ale nevieš, otkad jde, kam liť miení. Protoť právě tak činí, jakžto o hromu mistr pravý pohanský píše, ež hrom železo v nožniciech spálí, a nožniciem nic neuškodí, peniezě u měšci sejže, a měšci nic neuvadí, rúcho na člověcě zkazí, a člověku nic neuvadí. Takež divná moc ducha svatéh činí, z železného srdcě hněvníky svým svatým ohněm s nepřátely smieří a jě spolu u milostném přiebytku ostaví, lakomé tohoto světa lidi svým svatým ohněm zle dobytého sbožie, střiebra, zlata zbaví a jě v utěšenéj chudobě ostaví, na mnohých pyšných rúcho svým svatým ohněm spálí a jě u velikéj světa pokořě skrotí. Tak byl svatý Pavel apoštol dřieve proti vieřě Jezukristově nemilostivý, potom duchem svatým s buohem smieřen jest,
