Život svatého Filipa apoštola tuto sě čte
Svatý Filip apoštol když dvadcěti let v téj vlasti, ješto Sichia slóve, slovo buožie kážě, pohani jeho jemše, přěd své buohy vedli, nuziece jeho, aby obět jich buohóm vzdal. V túž hodinu veliká san z podzákladie vyšedši, syna biskupova, jenž biskup tehdy k oběti oheň podlé obyčějě připravováše, inhed zahřizla a dva rytieřě, jichžto sluhy svatého Filipa u vězení držěli, ta san v túž hodinu udávila a jiné lidi okolo sebe tak smrdatým duchem nadchla, až sě všichni roznemohli. Tehda svatý Filip k nim promluvil a řka: Razi vám, věřte mi na tom, obořte tuto diáblovú modlu a miesto nie kříž buoží pozdvihnúc, jemu sě klanějte, uzříte, ano vaši nemocní jsú uzdraveni a tito novomrlí vzkřiešeni. Tehda ti, ješto těžcě nemáháchu, vzvolachu a řkúc: Jediné to učiň, ať budem zdrávi, my tuto modlu večas rozbiemy. Tehda svatý Filip, jakž brzo té sani, aby na púšč inhed běžala, přikázal, tak inhed ta san pryč zaběhla a viec sě nevrátila. A svatý Filip ty tři mrtvé vzkřiesil a všě nemocné uzdravil. Proněžto když všickni v Jezukrista uvěřivše, svatý křest přijěli, s nimi to slovo buožie kážě, do roka ostal a jim kněží a kostelných služebníkóv mnoho světiv, ostaviv, do toho města, ješto Jeropolis slóve, v téj vlasti, jiežto dějí Azia, přišel a tu mnoho kacieřóv nalezl, s pomocí ducha svatého přěmohl i přěhádal. Potom svatý Filip sedm dní přěd svým skončením biskupy i kněží k sobě sezvav, k nim řekl: Těchto
