svú kolenú padajě, buohu sě modlil, až sta jemu byle koleně jako dřěvo ztvrděle. A chtie tomu někteří, ež jsú jemu svatí apoštoli pro jeho svatost té cti dopřieli, ež jest najprvní ze všěch apoštolóv mši slúžil. A tak o něm píše mistr Jozefus, ež když náš spasitel na kříži pro všě hřiešné umřěl, svatý Jakub úmyslem slib učinil, aby nejědl ani pil, dokad by hospodina z mrtvých vstavše neviděl. Tehda ten den na buožie vzkřiešenie, ež bieše svatý Jakub do té hodiny ižádného kusa neokusil, zjěvil sě hospodin svým apoštolóm, kázal stól postaviti a chléb vzem, požehnal i podal svatému Jakubu a řka: Vstaň bratře, neb jest syn člověčí z mrtvých vstal.
Když jeden čas svatý Jakub slovo buožie kázáše, kakýs člověk na ten vzchod, ješto apoštol stáše, vstúpiv, svatého Jakuba doluov svalil. Proněžto svatý apoštol viec potom klečal a jakžto také píše mistr Egezippus, jenž byl za časóv svatých apoštolóv, sešli sě Židie v jednu dobu k svatému Jakubu a řkúce: Jsi člověk spravedlný a smieš každému pravdu mluviti. Prosímy tebe, otvolaj v lidech, ať neblúdie, věřiece v Jezukrista. A chcemy tobě rádi hověti, neb vešken lid tobě svědečstvie dává, jež jsi člověk upřiemný.
Tehda když bylo na jedny hody jakžto na Veliku noc, postavivše svatého Jakuba na jednéj obvisné kruchtě, počěchu velími hlasy volati a řkúce: Ty jsi muž přěspravedlný a tebe mámy poslúchati a což ty kážeš činiti! Vidíš, ano lid po ukřižovaném Ježíšovi
