podstupováchu. A když tak ot rozličných rozličnú nenávist trpieše, vešel v jednu hodinu v noci po jitřní přěd jeden obraz buožích muk, a tu srdečně zaplakav, rucě svoji žalostivě opustiv, klečě hospodinu požaloval a řka: Rač vezřieti, milý hospodine, na mé veliké násilé. Proč mi sě to ot nich děje? K němužto ten obraz promluvil a řka: Petře, vezři na to, a já tuto bez viny, pro všě hřiešné svú nevinnú krev prolil. To svatý Petr uslyšav, viec všěcka protivenstvie míle pro hospodina trpěl a svój úřad silně nesl.
Zatiem kacieři vidiec svého protivníka tak ustavična jsúce, mezi sobú sě uradivše, jednoho kacieřě najěli, aby toho buožieho mužě někde dostřěha sě zabil. A když v jeden čas z toho města, ješto Kumis slóve, do Mediolána jdieše s tiem úmyslem, aby kacieřě vybieral, utkal jeho na cěstě ten kacieř najatý. Jehožto nepoznav, otázal a řka: Viete li co o tom, kde je bratr Petr, ješto kacieřě vybierá? Jemužto svatý, skrzě svatého ducha znamenajě, ež jeho prosba, již dávno na buozě žádal, sě koná, inhed pokorně kuklu s hlavy sňem, svoji rucě na prsech položiv křížem, vecě: Jáť jsem ten! Učiň nade mnú, což chceš. Hotov jsem pro svatú vieru a pro mého milého Jezukrista umřieti. V tu dobu ten kacieř nuož vytrhna, v jeho svatý leb vdružil. A to učiniv, po jeho tovařiši, chtě jej také zabiti, běžal. Jemužto osm ran nuožových dav, k svatému sě Petru, chtě jeho dobiti, navrátiv, nalezl jeho, an na cěstě ležě, loktem sě podepřěv, své
