rozhněvav, kázal pln kotel olova rozškvařiec, svatého Jiřie vsaditi, ale mocí Jezukristovú to jemu tak nic nevadilo. To vida ciesař Dacianus, ano jemu nic nevadí, umyslil sobě, aby jeho lahodnú řěčí k sobě obrátil. Proněžto v tu hodinu k němu vecě: Vidíš li, Jiří, kak jsú milostivi naši buohové, ež vidúce tě protiv sobě stojiec, však to od tebe trpie. Vešdy hotovi jsúce, chtiec tě k svéj milosti přijieti, ač sě chceš obrátiti. K němužto svatý Jiří ulyz sě vecě: Pročs mi tak dobrotivě sprva nemluvil, ale inheds mě mučiti kázal? Aj toť hotov jsem podlé tvé rady postúpiti. To ciesař uslyšav, za to jmajě velmi sě uradoval a po všem městu volati kázal, aby sě sešli, kdo by chtěli viděti, ano sě svatý Jiří modlám modlí. To všěcka obec uslyšěvši, na to přihlédanie sě sběhla. A když svatý Jiří do chrámu pohanského všel, na svú kolenú poklek, ano všickni radostně čakají, hospodina poprosil, aby sě inhed ten chrám i s modlami zkazil pro těch hřiešných lidí obrácenie. Tehda inhed oheň z nebes stúpiv, chrám i s modlami spálil. To uslyšav ciesař, kázav přěd sě svatého Jiřie přivésti, k němu vecě: Zlý člověče, kací jsú toto tvoji čárové, ežs tak hrozné věci dopustil? K němužto svatý Jiří vecě: Nevěř tomu, ciesaři, poď se mnú, uzříš, a já sě buohu modli. K němužto ciesař vecě: Rozoměji dobřě tvéj lsti, jež mně chceš též učiniti, jakos chrámu a mým buohóm učinil. K němužto svatý Jiří vecě: Tvoji buohové, jižto sami sobě pomoci nemohú, kak tobě