sě, panno, neb v Jezukristovo jmě já tobě pomohu. Netáhl toho dořéci, až ješčer z jezera sě vyklopil. Tehda svatý Jiří na kuoň vsěda, svatým sě křížem požehnav, buohu sě poručiv, rytieřsky své kopie podvrh, na ješčera hnal a jemu kopím hrdlo prohnal. A inhed ozřěv sě, královně řekl: Zvrz svuoj pás na hrdlo ješčerovi a nic sě nebuoj, povediž jeho do města. A když jeho, an jako ovcě pitomá jde, k městu povede, lidé uzřěvše, kam kto vida ujímáše. Tehda svatý Jiří ponukl a řka: Nebojte sě, proto mě sěm bóh poslal, abych vám od tohoto ješčera pomohl. A vy všickni svatý křest přijměte. Tehda král a všichni lidé svatý křest přijěli. A svatý Jiří inhed mečem jěščera zabil. A počet těch, ješto toho dne pokřščeni kromě žen a dětí bylo dvadcěti tisíciev mužóv. Ten čas král uradiv sě kostel velmi krásný ve jmě svaté královny učinil. Svatý Jiří krále čtveřě věci naučil: najprvé, aby o svatéj cěrekvi péči jměl, a druhé, aby buožie služby rád poslúchal, kněží ctil a na chudé pomněl. To svatý Jiří řek, dav královi pocělovánie, odtad pryč jěl.
Za těch časuov ciesař Dacianus kralováše. Za něhožto křestěné velikú nenávist a trýzn ot pohanóv trpiechu, tak ež ve čtyřech neděléch sedmnádcte tisíc křesťanóv pro svatú vieru bylo umučeno. Proněžto mnozí křestěné tak velikých múk trpěti nemohúc, musili sě pohanským modlám modliti. To vida svatý Jiří, toho srdečně žělejě, vše, což jměl, chudým rozdav, rytieřský stav potupiv,
