hospodine, porúčěji duši mú. A to řek skončal. To sě dálo za Nera ciesařě, jenž kraloval po buožiem narození šedsád druhé léto. Tehda pohani, když to tělo pochopivše, chtěli užéci, vše povětřie sě zamútilo, blýskota a veliké hřímanie bylo tak, ež utiekal, kam kto vida. A zatiem křestěné to svaté tělo pochopivše, jakž bylo jest dóstojno, na počstivém miestě pochovali. Nadto chtěl li by kto věděti, které by byl postavy svatý Marek, byl jest člověk střiedmé výsosti, dlúhonosý, nízkú obočí, krásnú očí, nálys, obdlúžné brady, střiedmých let, nášediv, hluboké mysli, postavy přiezni nelstivé, ale velmi upřiemé a buožie milosti plný. Potom po buožiem narození let tři sta šest a šeddesát za časuov Lva ciesařě Benáčěné do Benátek to svaté tělo přinesli a na čest buohu a svatému Marku krásný kostel jsú učinili. Potom buoh na slavenie a na zřěnie světu Marka svatosti ukázanie bez čísla jest divóv učinil, jemužto buď chvála věky věkóm. Amen.
Život svatého Marcellina, papežě buožieho, tuto
Svatý Marcellinus devět let a čtyři měsiecě římským kostelem vládl. Jehožto ta dva ciesaři, Dioklecian a Maximian, když k modlám pohanským bezděčiesta, jima nikakž nepovolil. Ale když uzřě přěhrozná řemesla, ano připravují, jeho mučiti chtiece, toho sě ubav, dvoji obět modlám ofěroval. Proněžto jakež byla pro to pohanóm veliká radost, takež křesťanóm strastná truchlost byla a žalost. Zatiem křestěné sě sebravše, přědeň šli a jeho treskcíce, řekli: É, otče svatý, cos učinil! Proněžto svatý Marcellus
