Zatiem jeden vstav, chtieše sě jeho chopiti. To Petr uznamenav chtieše utéci, ale ež vrátný hluchý bieše i němý, pokřiče naň Petr a řka: Otevři mi brzo, otevři! A inhed ten vrátný i slyšal i mluvil. A ti hosté i všě čeled za ním vyběhše, počěchu sě svému němici diviti, kak by již slyšal a mluvil. K němužto on vecě: Ten, ješto večas v kuchyni pomáháše, vyběhl je ven i vizte, snadť jest sluha buoží. Neb jakžť mi je řekl: brzo otevři, tak inhed plamen z jeho úst vyšed, jazyka sě mého i uší dotekl a inhed sem slyšal i mluvil. To oni uslyšěvše, za ním běžěli, a jeho nenalezše, domuov sě vrátili. A všickni z té čeledi žělejíc káli sě, jež sú jeho trýzniec, mnoho zamucovali.
Jednoho času, když jeden člověk chudý u pútníkovéj postavě k svatému Janu patriaršě přišed, almužny poprosil, kázal jemu svatý Jan šest peněz pro bóh dáti. To ten chudý vzem, v rúšě sě proměniv, opět sě navrátiv almužny poprosil. Tehda patriarcha pozvav k sobě strójcě svého, šest zlatých jemu dáti kázal. To chudý vzem, ven vyšel. A zatiem strójcě k svatému Janu přistúpiv, vecě: Otče svatý, tento chudý rúcho proměniv druhé dnes od tebe almužnu béře. A když toho sě svatý Jan nevěda učinil, ten chudý třetie sě proměniv, přišed, u svatého Jana almužny poprosil. Tehda strójcě na toho chudého svatému Janu pokynul, dávaje jemu věděti, ež jest ten. Tehda svatý Jan odpovědě jemu a řka: Netbaj na to, daj jemu dvadcěti peněz, snadť jest muoj spasitel Ježíš,
