jenž mne snad pokušije, muož li ode mne viec vzieti, než já muohu dáti.
To sě také o svatém Janu píše, ež chtě vždy smrt na paměti jmieti, kázal sobě jeden hrob učiniti, ale nedospěti. A tak ustavil, aby na každé veliké hody k němu někteří z jeho slúh přistúpiece řekli: Kněže, rov tvuoj nedospěl jest. Kaž jej dospěti, neb nevieš, kdy tvá hodina příde. Když jednú jeden bohatec uzřěv, ano lože svatého Jana sprostně přikryto jest, ne jako na takého člověka slušalo, neb vše chudým rozdáváše, tehda ten bohatec krásnú koltru kúpiv, svatému Janu dal. A svatý Jan tu koltru prodav, chudým rozdal. To ten bohatec uslyšav, opět tu koltru vyplativ svatému Janu vrátil a prosě jeho, by jie neprodával. Toho svatý Jan neuposlúchav, několikrát tu koltru prodati kázal a mezi chudé rozdati. A když to několikrát učinil, tehda k němu ten bohatec s jasnú myslí vecě: Otče svatý, a prodávajž, jakž tobě líbo. A to uzřím, kto druha přěmuože, ty li prodávajě, či já vyplacije.
Jeden také čas svatý Jan patriarcha, když u něho jeden chudý almužny prosieše, kázal jemu pět peněz dáti. Tehda tu almužnu ten chudý potupiv, ež mu viece dáti nekázal, počě patriaršě nepoctivě láti. To jeho čeled uslyšěvši, řítichu sě na chudého, chtiece jej bíti. Tehda svatý patriarcha ponuce, aby jeho nebili, a takto řka: Nebíte, nebíte jeho, nechať mi laje, ano já, šeddesát let vstáři jsa, nepřěstanu svými nedóstojnými skutky buohu porokovati, čemuž bych tehda od tohoto chudého jednoho lánie nepřětrpěl.
