jímžtos mě oděl? A z toho tobě děkuji i tvéj dobréj vuoli. Potom z toho sě snu probrav, chudé lidi viec milosrdně daroval a tak sobě na mysli řka: Buoh toho nedaj, bych já dřieve, než chudým jsa, umřel.
Proněžto pozvav k sobě písařě svého, k němu pověděl: Aj toť jsem vše své sbožie chudým rozdal a tobě chci jedno své tajenstvie poručiti. Proneseš li komu anebo mne neuposlúcháš, to tobě zajisté pravi, ež tě samého cizozemcóm prodám. A to řek, dal písařovi desět liber zlata a tak řka: Poďva do svatého města Jeruzalémě, kupiž ty sobě za toto zlato, jakúž ty kúpi chceš, a mě některému křesťanu prodada, cožť za mě dadie, mezi chudé rozdaj. Když sě tomu rozkázaní velmi počě brániti, Petr k němu vecě: Neuposlúcháš li mne, prodám tě. Tehda písař, nemoha jinak učiniti, s ním šed, jakž jemu rozkázal, jeho v sprostné rúcho oblekl, k jednomu zlatníkovi za třidcěti peněz jeho prodav, peniezě mezi chudé rozdav a vstav, odtad pryč šel. A tu Petr ostav, vše, což mu kázali najsprostnějšieho diela, to vše pokorně učinil. A tak v téj službě jsa, u velikéj potupě ode všie čeledě bieše, neb jeho jako blázna jmějiechu. Ale pro jeho utěšenie často sě jemu Jezus Kristus zjěvováše, rúcho jemu a peniezě chudým dané ukazuje a jako jemu z toho děkuje.
A když po mnohých časiech z jeho krajě jedni lidie do těch vlastí přišedše, v tom domu, v němžto Petr přěbýváše, obědvali, a tak když za stolem sediec, Petrovi v uoči vezřěvše, mezi sobú pošeptachu a řkúc: Zajisté tento člověk podoben jest k mýtníkovi Petrovi.
