jeden slúp plamenný do nebes zvýš a hlas nad tiem volající uslyšal tak řkúc: Tak jest veliký svatý Bazilius, jako jest tento slúp plamenný, jenžto vidíš. Ten hlas svatý Efren uslyšav, do toho města u vindenskéj zemi, jemužto městu Epifania řekli, šel, zda by takého tak chvály dóstojného mužě mohl viděti. A když tam přišel, uzřěl svatého Bazilia, an u poctivém rúšě svým žákovstvem jde. Pomyslil sobě svatý Efren a řka: Jelikož já vizi, nadarme sem já pracoval. Tento člověk, jsa v takéjto cti, nemuož býti, jakež sem já u vidění viděl, nebo my, ješto jsmy v tacieto cti nebyli, a tento, v takéjto cti bydle i byl by slúp plamenný až do nebes, divné mi jest. To jeho myšlenie svatý Bazilius skrzě ducha svatého urozoměv, kázal jemu přěd sě přijíti. Tehda svatý Efren přěd svatého Bazilia přišed, uzřěl, an plamenným jazykem mluví. Proněžto inhed svatý Efren vecě: Zajisté vizi, ež jest veliký svatý Bazilius, dóstojný jest slúp plamenný až do nebes, neb duch svatý skrzě jeho usta mluví, počě svatého Bazilia prositi a řka: Proši tebe, otče svatý, aby na buozě uprosil, abych inhed řěcký jazyk uměl mluviti. K němužto svatý Bazilius vecě: Nesnadnés věci prosil. Avšakž jakž sě zaň buohu pomodlil, tak inhed svatý Efren řěckým hlaholem mluviti uměl.
Také sě o tom píše, jež byl jeden buohobojný muž těch časuov znamenitý jménem Eradius a jměl jednu dceru. Tu chtěl k buožiej
