[279]číslo strany rukopisuI odjel, slibuje se osmý den zase vrátiti.

A když zase odjel Jozef, vzala Asenech sukni črnú, ješto bieše oděv zamúcenie jejieho, když umřel byl bratr její mlazší. A zavřevši o sobě dveře, i plakala. A vymetala všecky modly své oknem, ješto bieše na puolnoci, a všecko jédlo své králové psóm jest vymetala. A posula jest popelem hlavu svú a položila se jest na paláci a plakala hořce sedm dní.

A když byl den osmý na úsvitě, když kuři zpievali a psi sú štěkali, vyhlédši Asenech skrze okno, které bieše na východ slunce, viděla, naliť hvězda z dennice zběhla. A podlé nie otevřelo se nebe i ukázalo se světlo veliké. A spatřivši to Asenech, padla na tvář svú na popel. A aj, muž sstupující s nebe stal na hlavě Asenech i povolal jé ze jména, a ona strachem neodpověděla. I povolal jie druhé a řka: „Asenech, Asenech!“ A ona odpověděla: „Teď sem já, pane, kto si ty, pověz mi?“ A on řekl: „Já jsem knieže domu božieho a knieže zástupu božieho. Vstaň a stój na nohy své a mluviti budu k tobě!“

A pozdvihla Asenech hlavy své, a tudiež muž všie věci podobný k Jozefovi: i plášť i koruna i berla králová, jehož obličej jako blesk a oči jeho jako paprslkové sluneční, vlasy hlavy jeho jako bleskot ohně. A vidúci Asenech, hrózú poražena jsúcí, padla na tvář svú. Jiežto posilnil anjel a pozdvihl jie i řekl: „Slož žíni tuto črnú, jíž si oděna, a oblíčena od zámutku tvého a pytel z bedr tvých a vytřes popel z hlavy tvé a umý tvář tvú a ruce tvé vodú živosti a připrav se v okrasu a budu s tebú mluviti!“

Kterážto, když se jest připravila brzce, vrátila se k anjelu. Jiežto anjel řekl: „Obnaž hlavu tvú, nebo panna jsi, posilni se a raduj se, Asenech, nebo jméno tvé napsáno jest v knihách živých a nebude zamazáno na věky! A od dnešnieho dne obnovena jsi a obživena a jiesti budeš chléb požehnánie a pitie píti budeš olejem svatým. Teď dnes dal sem tě za chot Jozefovi a jméno tvé nebude viec řečeno Asenech, ale