budeta melíce v žrnech, jedna bude vzdvižena a druhá ostavena. Dva budeta na posteli, jeden bude vzdvižen a druhý bude ostaven.“

Mt24,42 „Protož bděte, že neviete, v kterú hodinu váš hospodin přijde. Mt24,43 Ale však to vězte, by věděl hospodář, v kterú hodinu zloděj příde, ovšem by bděl, nedada podhrabati svého domu. Mt24,44 A proto i vy buďte hotovi, nebo v kterú sě hodinu nedomníte, syn člověčí příde. Mt24,45 Který, mníš, jest věrný panošě i múdrý, jehož jest ustanovil jeho pán nad svú čeledí, aby jim dával pokrm svým časem? Mt24,46 Blažený jest ten panošě, jehož když přijde jeho pán, nalezne tak činiece. Mt24,47 Věrně vám pravi, že nade vším svým sbožím ustanoví jeho. Mt24,48 Pakli ten zlý panošě v svém srdci die: Mešká mój pán přijíti, Mt24,49 i jme sě bíti svých slúh a rád pie s opilci, Mt24,50 a zatiem přijde jeho pán toho dne, jehož sě jest on nenadál, i v tu hodinu, jiežto jest nevěděl, Mt24,51 rozdělí jeho a jeho čiest položí s pochlebníky; tu, kdež bude pláč a skřehet zubný.“

XXV.

Mt25,1 „Tehdy jest podobno královstvie nebeské desieti dievkám, ješto jsú, vzemše své světedlnicě, vyšly v cěstu proti ženichu i nevěstě. Mt25,2 A z nich bieše pět bláznic a pět múdrých. Mt25,3 Ale pět bláznic vzemše světedlnicě, nevzěchu olejě s sobú. Mt25,4 A múdré nabrachu s sobú olejě v uorudie s světedlnicěmi. Mt25,5 A když meškáše ženich přijíti, rozdřiemachu sě všěcky i zesnuchu. Mt25,6 Pak u puolnoci sta sě křik: Toť, juž ženich jěde, vyjděte proti němu! Mt25,7 Tehdy vstachu ty všěcky dievky i opravichu své světedlnicě. Mt25,8 Pak bláznicě múdrým vecěchu: Udělte nám svého olejě, neboť našě světedlnicě hasnú. Mt25,9 Odpověděchu múdré řkúce: Snad by sě nedostalo nám i vám. Protož jděte na trh a kupte sobě. Mt25,10 A když otjidú, chtiece kúpiti, tehdy přijěde ženich, a kteréž biechu hotovy, vjidú s ním na svatbu, i bychu zavřěny dveřě. Mt25,11 Pak naposledy přijidú i ony dievky řkúce: Pane, pane, otevři nám! Mt25,12 Tehdy on odpověděv, vecě: Věrně vám pravi, neznám vás. Mt25,13 A tak bděte, že nevieste dne ani hodiny.“

Mt25,14 „Nebo jako člověk, chtě jíti na pút, svolal jest své panošě a rozdal jim své sbožie. Mt25,15 I dal jednomu pět liber peněz a jinému dvě a jinému jednu, každému podlé jeho duostojenstvie, i vzdvihl sě jest inhed. Mt25,16 Tehdy ten, jenž bieše vzal pět liber, těžal jest jimi i utěžal jest jiných pět. Mt25,17 Takež i ten, jenž bieše vzal dvě, utěžal jest jinie dvě. Mt25,18 Ale ten, jenž bieše jednu vzal, odšed i pokopal v zemi i skryl peniezě pána svého. Mt25,19 Pak po mnohém času přišed pán těch panoší, učini s nimi počet. Mt25,20 A přistúpiv ten, jenž bieše pět liber vzal, poda jemu jiných pěti řka: Pane, otdal si mi pět liber, toť jsem jimi jiných pět utěžal. Mt25,21 Vecě jemu pán jeho: Měhodiek, dobrý panošě i věrný, žes sě u mále zvěřil, nad mnohým sbožím ustavím tě; vejdi u veselé tvého pána. Mt25,22 Pak ten přistúpi, jenž bieše dvě libřě přijal, i povědě: Pane, dvěs mi libřě otdal, toť jsem jinie dvě utěžal. Mt25,23 Vecě jemu jeho pán: Měhodiek, dobrý panošě i věrný, žes u mále byl věren, nad mnohým tě sbožím ustanovím; vejdi u veselé pána