Pátý kuor andělský, a druhý z pořádu druhého, slovú latíně Principatuscizojazyčný text, jako by česky měli jmě „ješto prvnie miesto pod panujícími v duostojenství držie.“ K těm mohu připodobnati obecné rytieřstvo a vládyčstvo bohobojné; neb netolik pasovaní rytieři, ale i vše panošstvo slušie k stavu rytieřskému; a takéž vládyčstvo a rytieřstvo zlé, hrdé, a ješto stojie protiv pravdě, jen sě sami milujíce, k těm diáblóm, ješto jsú vypadli z toho kóru. Neb jakož dobré rytieřstvo a vládyčstvo budú v nebesiech s těmi anděly odplatu jmieti, takéž zlí s těmi diábly čtici věčnú.
I jest vláští úřad rytieřského stavu, zvláště před násilím brániti kněží, vdov, sirotkóv; pravdu křesťanskú ploditi, kudyž mohúc v svém vládaní, a tupiti křivdu; a sdružně býti s svým tovařistvem, majíc milost k bohu najprv, a pro buoh ke všem lidem, a tu milost ukazovati, s kýmž se kto obierá, každému, jelikž umie anebo móž, ale vždy tak, aby v něm zlosti nemiloval. A ktož jest taký rytieř boží, tomu nenie těžko trpěti s sebú svých rovní aneb vyšších sebe; neb jakž kto chce najduostojnějším slúti, tak hotova závist, anoť jí črt vrtá v srdce, uzří li koho chuzšieho, a snad podlé světa urozenějšieho, ano pro jeho starších zaslúženie ctie jej nadeň, počneť jím smiech pobíjeti. A pakliť bude moci kde jemu nechut ukázati, v svém kvasu obláště, zpravuje jej, velmě jej lacino váže, toť rád učiní. A takéž chudý urozený, když boha nemá na paměti, a dme jej pýcha, že by sám rád slul najduostojnějším, uzře, že bohaté ctie lépe než jej, ješto snad nejsú tak jako on urozeni, vsviedí se závistí, nechtě sě na to rozmysliti, že j’ bóh onomu toho popřál nynie, ješto j’ jemu neb předkóm jeho toho přál dřéve; i vstiskne sě protiv vóli boží, právě jako proti ostnu. A takéž kteříž koli lidé služební, ješto vždy chtie nepořádně býti ve cti mimo jiné, nechtěli by, by to kto jměl, jehož oni nejmají; a tak i hospodě nevěrni budú, ač ne jiným,
