pravdě, jako i po sboží, ne proto, by v tom se chtěl kochati, ale aby tiem byl užitek jiný. Avšak velmě opatren má býti, aby chtě sě slíbiti lidem, nebyl pohaněn bohem; nebť to bývá, ktož chce býti přietel tohoto světa, ežť bude nepřietel boží.
O kratochvíli pak rytieřské rád bych psal něco, ale tak se j’ rozmohla zlost lidská a potuchla mezi nimi milost, ež věru neumiem k tomu niče řéci; neb počnúc kratochvíl úmyslem dobrým, lidé spieše proměnie ve zlé úmysl, nežli v dobré, a neřku namiesie hrdosti, ale zpósobie tak, ež vše bude hrdost pravá aneb smilstvo, jakož to vídáme v tancích aneb v kolbě. Protož sám sě suď každý; neumějiť dobře mluviti o těch kratochvíléch světských.
O turnejích vědě, že práva pravie, ež ta škodná kratochvíl nemá slúti i kratochvíl. Protož kostel jest turnejě zapověděl; a sejde li kto v turneji aneb potom, tu úraz vezma, ač zpověd a tělo božie bude dáno jemu ku pokání, však pohřebu u svatých nemá jmieti, ež jest nedržal kostelnieho ustavenie. Pakliť kteří kněžie neb mnišie dávají pohřeb takým, toť činie aneb lakomstvem, aneb pro bázn, pochlebujíc. A to j’ proto kostel zapověděl, neb tu lidé takú hrdost ukazují, a s takým nákladem, pro něž mnohý ztratí to vše, což má, a nejeden tu smrt vezme. A žeť jest pak kolba tak zlá věc, aneb horšé, jako turnej, ktož chce znamenati, móž uzřieti, neb většie j’ tu hrdost, ani j’ tak potřebna, jako by byl turnej, by zapověděn nebyl; neb v turneji srozumie člověk, kak by sě u boji správném svého miesta držal; ale v kóli jednoho kruha oděnie nenie, by byl k boji užitečen. Protož dobré by bylo rytieřstvu křesťanskému, držeti kostelnie poslušenstvie, a tak kratochvíliti, ješto by nebyla kratochvíl škodna; a také mysli k ní ovšem nepřikládajíc, jako ku přielišné v loviech myslivosti mnozí přikládají.
A nakrátce, v svých kratochvíléch máte vždy někakého užitka hledati, bez tak přielišné hrdosti, přivykajíc jiezdě, hebkosti, křepkosti, ne pro panie a panny, ale proto, aby hotovi byli u potřebu a uměli; neb na vy slušie bojovati
